na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hess, zase se ozývám po delší době, to už mám postupně přečteny všechny básničky na Divokém víně. Co dodat. Zase mne potěšili téměř klasici, krásný medailonek mého oblíbeného Karla Sýse, Žáček, ale i "nováčci". Prostě nepřeberné varianty stylů a metafor. Zase krásné počteníčko. Omlouvám se, že nebudu moci přijet do Prahy, jak jsem slíbil, žiji jen z důchodu a nijaký boční příjem. Navíc mimořádné výdaje na různé přístroje. Ale s financemi se snad potýká každý, tak raději trochu poezie. Posílám něco málo podzimních básniček a něco vztahových básniček. Snad potěší a povzbudí. Zdravím všechny autory, kteří publikují v Divokém vínu, a přeji lehkou mysl při psaní a radost z psaní (ale to snad má každý básník). Mějte se fajn všichni vespolek. Z jižní Moravy zdraví Olin (Oldřich Damborský)
LÁSKA JE LEHKÁ HOLKA S ČERNOU RŮŽÍ
láska je hůl na pacholka kterému sedřela kůži Láska je naivní subreta s obnaženým klínem při kankánu láska je koketa co usíná s plyšovým medvídkem k ránu Láska je horká pusa na řasy a víčka když se setmí láska jsou dvě těla co v jedno srůstaj v bílý leknín Láska je čárkový kód jenž přečte jen dychtivé srdce láska je lodivod jehož bárka úsměvu neváží ani setinu unce Láska je míza mládí pod vrásčitou tváří kmenu láska ostře hladí a dává černý med k svému jménu...
SNĚHOBÍLÉ PAŽE
Ach Bože
ta měla pevné a bílé paže
a na jedné vytetovaného chřestýše
blankytné oči
jež rozpálí muže na první zážeh
varování nebeských zvonů jsem uslyšel
Však nabídl jsem jí drink
a ruleta lásky se roztočila
z dálky poštolek křik
opilá a beznadějně krásná
se ke mně přitočila
Mám volný kvartýr
zachrčela mezi vlhkými polibky
a Měsíc
ten blouznivců portýr
nám otevřel dveře do noci
a začal hrát na skřipky
už nám nebylo vůbec pomoci
Serenádu
smyčcem vlasů hvězd
po milování se otočila k mým zádům
a ranní kocovina slavila
svůj křest
Kulička lásky padla do důlku Zero
Nula co vrhla na ráno modrý stín
vzteky jako Nero
zapálil bych Řím...
ŘÍJNOVÁ MOMENTKA
Listí vinice se roluje jako tabák
Taras Bulba a padá s lehkostí na hlínu
Říjen má v srdci pustou planinu
a oranžový soumrak hraje nejlepší slaďák
POSLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ
(báseň v próze)
Je sklizeno a po vinohradu se válí lístky na představení jménem Říjen herci jeleni už zkoušejí paroží stisky a dva krahujci přelétnou přes oblohu křížem.
Obloha má barvu šedé oceli a možná z ní ukuje pár blesků jen pravý charakter v bouři zocelí a liják omyje pamětní desku.
Co jsou hraniční kameny které bývaly v poli s pár hieroglify čísel zapadlé v blátě a jen špička vyčnívá jako kus ledovce úzkou uličkou sem daněk přišel zvadlou zeleň ještě spásají ovce.
A někde nahoře nápověda s vševědoucím okem co stejně nikdo schválně neslyší poslední monolog slunce jež je blednoucí a jehlice stébel s jinovatkou jako zátiší.
A jen my dva diváci sledujeme zpovzdálí až opona lesa spadne s hedvábným plamenem možná milence podzimní láska pozvedne nebo popálí však vždy bude on čekat až ona se uloží do důlku ramen...
A mladé víno pomalu zraje tak jak dívka se jednou změní v ženu a vítr na žebroví akátů melancholické písně hraje a poslední královské jablko na podušku mechu barvy achátu na podzimní shakespearovskou scénu.
Víno a hry lásky šálivé vyvolává ceasar Podzim proč být zkroušený nad přelétavostí prvních mrazíků poslední představení vozataje Velkého vozu dělá na nebi rutyku a opentlení mladíci při verbuňku utáhnou žebřiňák světobolu na malíku...
|
