na další stranu
Oldřich Damborský
SPÍCÍ CIKÁNKA
Říkala mi Sněhuláčik
snad proto
že jsem byl bílý jako sníh
a ona snědá jako eben
chtěla v pelesti fajčit
jako u každé ženy
zněl krásně její smích
když
v jejích havraních vlasech
byly mé prsty jako hřeben
Nad ní
rozevlátý lev rasismu
a ona v horké letní noci
se ke mně choulí
v nevybydlené krajině hvězd
a usmívá se ze spánku
Ať hodí sněhovou koulí
kdo se chce nechat lavinou
zášti smést
a rozvíří ji jak pohanku
PŘÍTELKYNĚ (SONET O NEVĚŘE)
"Tak on ti zahnul..."
utěšuje ji přítelkyně s rukou na rameni
"Jakoby havran na mne sáhnul"
a svíčka se mihotá v konejšivém plameni
víčka zrazená pod čelem madon
sní os krajinách s jedním stromem
stromem kdy jablko utrhl jen on
jakoby internet měl jen jednu z domén
"Chlapi jsou blbí a myslí jen na jedno"
Ústa živé vrby rozmotávají živé přadeno
"Když on to tak nemyslel jinak je hodnej"
Kavárnička se utápí ve smutku a šeru
dát sbohem či odpuštění za nevěru?
A obraz mluví i když bratr ticha: "Jednej!"
U NÁS V KAMENIČKÁCH
Kámen místo chleba
roste u nás v Kameničkách
a přesto vím co je třeba
aby
tekl med po tvých víčkách
Hladím tvé vlasy topolů
v zrcadlech kaluží odraz Benátek
diamanty polibků sbírali
jsme pospolu
po obloze kráčel
tvých ňader
vyhlazený beránek
PLECHOVKA COCACOLY
Jsem pro muže
plechovka cocacoly
se sladkostí
mých medových vlasů
a hladkým ocelovým tělem
Kofein
mých dotyků
je uvádí do extáze
Nechám se pomuchlat
nechám si zaplatit
a
až další noc
mne zase recykluje...
KRAJINA V PROVENCE
Ještě zvoní zvon v Arles
a Vincentovo obilí se vlní
jako boky povětrné holky
Ještě Gauginův vous větru
praská do cypřišů
jako bič břichatých statkářů
Ještě jsou Kubínovy sady posmutnělé
jako když tušíš ztrátu lásky
a ráno tě listovní schránka ujistí
KYTICE (NAD OBRAZEM VÁCLAVA ŠPÁLY)
Uvaž mi kytici
z nachových máků lomených střech
uvaž mi kytici
z modrých chrp lehkých jako dech
uvaž mi kytici
z bílých sedmikrásek toužení
uvaž mi kytici
převázanou mašlí soužení
uvaž mi kytici
do bílé vázy tvého těla
uvaž mi kytici
aby v ní zůstala tvá duše celá...
BURLACI NA VOLZE
Táhneme popruhy vůle
svou loď Osudu
po řece života
na písečném břehu dnů
za námi šlápoty
našich skutků
Dobrých či zlých
Kdo to posoudí
VELKOMĚSTO
Rád se dívám
na rozmáchlé barevné šmouhy
dýmového větru
kalící koleje do ocelové běloby
Diamanty vloček
rozřezávají skleněné výklady
na cáry
zlatých kreditních karet
až perly kapek
stékají pod pohledy figurín
Ve skleněných věžích
paneláků
se probouzejí čtrnáctileté panny
a čekají až je políbí
princ s benzinkou
Jsi můj benzín
a zážehovou jiskrou
lásky
je tvůj úsměv
HOŘÍCÍ ŽIRAFA
Tvá šíje hoří
pod mými dotyky
tvé vysoké sebevědomí
dosáhne
na nejvyšší stromy
odevzdání
Hodinky času
se roztavily
a bublají jako sýr
na pánvi věčnosti
GUERNICA (NAD OBRAZEM PABLA PICASSA)
Zvířecí ryk
vyceněné zuby koní
člověčí nářek
bezmocné oko boží
„To jste udělal vy?"
Ptali se fašisté Picassa
nad obrazem
"Ne to jste udělali vy"
Odpověděl odvážně Picasso
Básničky byly inspirovány obrazy slavných malířů
|
