na další stranu
Jan Musil
VÁŽNĚ
Ale vážně,
žijeme tady už jako psi,
štěkajíce na měsíc
své trapné nahoty.
A bez mráčku jsou naše dny,
noční obloha zavřená za dveřmi,
že už nic nemůžeš přidat,
i kdyby ses zula
a přešla k milování.
CO CHYBÍ
Domyslet se dá
jen co tady chybí.
K jaké podobě se domluvíme,
mlčíš-li
a já nemohu z místa,
z kterého na tebe hledím?
Zas všechno zbude na mne
jako tvé na tebe.
A že neštěstí je nám v patách?
Jen když přikluše na čtyřech
jako kůň.
SLOVA
Uzavřít slova
do čtyř sklaních stěn
a den dva čekat,
zda někdo půjde kolem,
aby zakřičel,
aby kámen hodil do rybníka
a tam kruhy rozvířil,
na vlnách i děti pohoupal
nebo je naučil,
jak polykat andělíčky.
Den dva čekat,
zda někdo půjde kolem,
aby se zeptal:
Na co čekáte?
A nikdo by neodpověděl.
JAKO BLOUD
I tvůj stín
hned padá na záda,
když ode mne vykročíš.
Na přeludy a stínohru
jsem pořád tak krátký.
I ruce mám pořád prázdné.
A když mi je svým tělem
zaplníš,
jak bloud
zavírám oči.
U LOMU
Jak zuby zpěněného koně
jsou skály nad lomem.
K lámání chleba
však ještě nedošlo.
Jen se zde cosi
svléká donaha.
Dívám se na to
a myslím na tebe.
Jak jinak,
je-li řeč o lámání,
chlebu a nahotě.
|
