na další stranu
Jan Musil
Bilance
Dlouhá čára života
psaná křídou na vrata,
jež bývala nová.
Dnes se v ní všechno
jen se skřípotem otevírá.
Vstoupil jsem dávno,
teď sedím na zápraží
a počítám,
kolik oveček
ke mně ještě přijde.
A oči zavírám,
když slyším,
jak za domem
jedna ovečka
stále pobekává.
(8. 11. 2006)
Být nebýt
Být jen pohledem,
nevnímat,
necítit
bolesti, doteky, vědomí.
Netlačit každý den
před sebou balvany.
Zastrkat do skrýší otázky,
které tak sužují.
Utopit v mořích,
ve vodách navždycky
dotěrné Já.
Ať se hromadí, vrství,
šplhají nahoru
všichni ti ostatní.
Chci se svlékat z kůže.
Obrátit se v prach.
Nepoznán, nepotkán,
neprozrazen.
(16. 11. 2006)
Výzva
Zasaďte stavidla do vantrok,
zastavte říční proud,
ať se už turbíny netočí.
Chci mít svatý klid,
plavat si na znaku,
s výhledem na nebe.
Sestřelte letadla.
Buší mi do spánků
- bubínky praskají -
než se rozskočí
má hlava ubohá.
Ať všude kolem
se pasou
jen zvířata.
Ať vládu převezme
František z Assisi.
(21. 11. 2006)
Strach
Proč mám vlastně strach?
Proč se mi úží dech,
úzkost skáče do fistulky?
Vždyť mi slouží zrak,
cítím pachuť podzimu,
na jazyku lektvary.
Pouze hmat mi s tvým tělem odešel.
Na tvůj klavír už nebrnkám,
necítím tvůj prstoklad.
Bez tebe jsem pouhý stín,
pes u tvých nohou ležící.
A když se probudím,
vidím zas,
že stále jinde spíš.
(3. 12. 2006)
Noe
Valí se na mne koule,
zeměkoule.
Kdo chce,
abych byl placatý,
že tady stojím němý
jako sloup?
Valí se na mne pohroma.
Auta, lodě, letadla.
Mám se učit létat,
mizet,
dýchat pod vodou?
Valí se na mne potopa.
Snad naše hříchy
v arše odtud uplavou.
(5. 12. 2006)
Ves v horách
(Záblatí)
Co mám před očima,
to leží na stráních
obklopených lesy.
Domy jsou vysázené
jak vzrostlé ředkvičky.
Přesto na nic nelze dosáhnout,
jen očima provrtávat vzduch.
A hledět,
jak je co uděláno.
Jak se potok blýská na slunci.
A slyšet štěkat psy.
Všechno kolem je jakoby na konci.
Tudy se už nikam nedá jít.
(28. 12. 2006)
|
