Čestmír Beťák

Premiéra

když šatnou rozvoní se rozetřené šminky
když knedlík v krku máš
ale ne ten od maminky
když třikrát zazvoní a po čtvrté už ne
když múzy polibek tě dnes už nemine
pak je
tu premiéra jémine

Podzim

podzim se naložil do láku nostalgie
srdce z něj vyčnívá a jaksi splihle bije
podzim se naložil
listí je plné děr
srdce si splihle bije
a svět není fér
lák plný nostalgie
všechny tvé letní naděje rychle hatí
srdce z něj vyčnívá
vzduch voní pálenou bramborovou natí

Když na jaře

když na jaře se mladé holky hodí do barev
hledím jak admirál na přístavním molu
trhá se od srdce nic netušící krev
a jako Niagara hrne se mi dolů

červené žluté fialové sukýnky
blůzičky trička či průsvitné halenky
poupátka ňader jablíčkové prdýlky
všechny jste moje načinčané panenky

zkrátka když jarem začnou mladé holky pučet
mám pocit že jsem od podzimu nebyl
nejsou to uši kde mi začne hučet
jsem šťastnej blázen zamilovanej debil

Jsou tady rána

osecký jez svou rodnou Bečvou
bělavé šodó našlehává
studený ranní vzduch
se s poklidnou vodní hladinou nad jezem
a prvními paprsky slunce nestoudně páří
a potom padá padá padá
a dole své opojné bečvové šodó
našlehává a vaří
jsou tady rána vlastně jenom ony
dřív než se pomalu zato však jistě
promění jejich radostný dětský pláč
v zmíravý smích škrcené večerní Desdemony