na další stranu
Lukáš Němec
Je to vidět všude
masitá železná chuť krve
je cítit v tom podzimním
zvracení vody
z blankytu modré krve
a prosáklých purpurových stehen
všech těch našich nesplněných
modrých přání
se zornicemi rozpůlenými ve dví
a stále slzícími pro jednu setinu mysli
na konci pitoreskního obrazu dějin nás všech
pod smutným přelivem ohně tisíce zoufalých srdcí
a zlomených křídel pod hromadou zapáchajících
životů
trapného pocitu štěstí a tmavé samoty žití
se sliznicí plivající na celý náš svět
s koncem čitelným v každém slovu
jemně se vznášejícím nad metronomem nikdy neprožitých smrtí
tady už nic nepomůže
Jen den
byl to obyčejný den
s česnekovou příchutí
po dobrém obědě
a tvých hladkých stehnech
nikdo by nevěřil
že se dá milovat
v hromadě střepů
která tu zbyla
z našich životů
Mám se
mám kafe z automatu
sifon z rezavého kohoutku
střechu nad hlavou
spoustu dluhů
levnej chlast
a pojištění
mám práci
je mi skoro třicet
a co
co dál
marně přemýšlím
kde se stala chyba
Tohle ráno je jiný
obloha má krásně modrou barvu
jen trochu světlá jizva
na její hebké duši
ji rozpůlila jak na jatkách
ve čtyři ráno první hlavu
trochu se třesu
v kapse mám tvoje kalhotky
a ruce od krve
přál bych si
je mít od té svojí
je zima
v ledové vodě se pomalu rozpouští krev
občas zaslechnu jak venku pískne kos
je to zvláštní pocit
jít spát a čekat
až si pro mě přijde smrt
je zvláštní žít
a přes slzy sledovat
tu sprostotu hnusného žití
a umírání
a sněžení malých jehel
|
