na další stranu
Jan Musil
MOŽNOSTI
To někde doma klepou řízky
nebo spíš v lese datel tluče do stromu?
To po kolejích jede další vlak
nebo jen žáby skáčou z břehu do vody?
To všechno slyšet
a přitom být hluchý!
Konečně to všechno zaspat,
konečně se do toho všeho probudit.
Mít chuť na holku ze sousedství,
která tvoje nikdy nebude.
LISTOPAD
Blátivých cest
tolik je do roka!
I letos listopad zakop'
a svalil se do bláta.
Blázni a šašci
k němu tam padají,
že neznají v ničem
vkus ani míru.
Tak se ztrátou rozumu
všechno tu lítá a padá.
Jak k půlnoci opilci
ze šenků vyhození.
NA KRAJI LESA
Na kraji lesa
v žluté trávě
leží cosi včerejšího.
Vítr z jara by rád sfoukl
aspoň svíčku
a pavouk sítí lapil všechno,
co vzduchem tady poletuje.
Ale je pozdě lehat do měkkého.
I mne už čeká
jen tvrdé lože,
s iluzemi,
že tvoje tělo zase chřadne
u jiného.
STRACH
Tvůj skrytý strach
vede při s odvahou.
Ale tvé svědomí,
s hlavou pod vodou,
jak pštros před vším utíká.
Bojí se zrcadla.
Bojíš se na sebe pohlédnout.
A přitom máš strach,
že čas letící nad tebou
k nohám ti spadne.
A jako tobě,
budou mu chybět křídla.
HLADINA RYBNÍKA
Směje se či mračí
hladina rybníka,
když po ní vítr
ke břehům běží?
Je všude hluboko,
kde voda se točí
a kde otázky
klesají hned ke dnu.
Plavat na znaku,
vyčítat, žalovat, prosit
nebo hlavu strčit pod vodu
a mlčet?
I v hospodě je už
příliš hlasito.
Ale doma křičíme,
když je ticho.
TVOJE TĚLO
Jen se tady
ze dne na den
převaluji.
Slyším moře,
líné moře
tam dole u Lesbosu.
A tvoje tělo,
jak z moře vyvržené,
na břehu jen leží
a provokuje.
Kolem samá vysvlečená těla.
Kdybych chtěl až k tobě,
o cizí těla
bych stále jenom zakopával.
|
