na další stranu
Jan Musil
POTOK
Bez nohou běží tu
jak hádě,
co po břiše se plazí
pro tíhu cizích vin.
Však bez ortelu
neví, kam směřuje.
Nahoru nemůže.
Stále jen dolů
přes záplavy, povodně
k protečení.
ŽENA V POKUŠENÍ
Brání se,
pryč odtud už nemůže.
Jak řetězy
nohy má spoutané.
Rukama visí mu na krku,
očima prosí o radu,
o cestu dlážděnou vykoupením.
Však už celá vidí se
jak v řeznictví nad pultem
na háku s půlkami visí tu.
A hladové masařky
bzukotem kolem ní obletují.
Už chtěly by dosednout,
své smysly nasytit
k otupění.
PROTI
Hlava lysá, lichý stud
boxují proti větru.
Proti být
je vždycky střemhlav.
Šipka dolů.
Jen na moři
dlouhá táhlá zavlnění.
Jen na moři
jsou lodě,
všechno kolem
pouhé uplivnutí.
ÚPLNĚK
Cizí měsíc civí z mraků.
Je jako hora,
jako velbloud na poušti.
Jako moře,
když do něj spadne obloha.
Všemu kolem propaluje kůži.
Padá z nebe do pekla.
CO JE MOŽNÉ
I to je možné
mít zas kliku,
i když se doma nezamyká.
I to je možné
prospat celý den
a probudit se do noci.
A pak jen koukat
jak kolem s koňmi kluše
i náš děj.
Je tady někdo,
kdo to jednou zastaví?
Řeky, osud, oblaka?
A moje stárnutí?
KVĚTNOVÝ LES
Tak kukačka už zase kuká
a v lese je zeleno.
V lese je i rozum zelený,
všude kolem nápadů
jako blech.
Ale leží tu také
včerejší stopy oněmělé,
s roubíkem v hrdle
křičí o pomoc.
Nad nimi
se svědomím
ženské sukně se ještě protáčejí.
Za každým bukem
nahá kolena.
TMA
Padne tma
a hned kolem samé obrysy.
Zloděj, kočka, netopýr?
Měsíc nad tím
jen tupě kouká do mraků.
Vítr vedle si šlape na paty
a zas neví kudy kam.
Když padne tma,
ukřižované je všechno snažení.
Kam se teď schovat,
když už všude
zalezlý je strach?
SKŘIVAN
Skřivan hází drobné do trávy,
ve které se ovce pasou.
Výhrůžný prst špičky kostela
však nedosáhne
ani k vlastním dveřím.
Není kam vstoupit,
není kam odejít.
I skřivan jen falešně zpívá.
A krása kolem ležící
je jen nahá děvka,
která se cudně zakrývá.
|
