Zdeněk Janas

ODCHÁZENÍ

Umělecky chráníme si svoje image společenské
Umělecky nešukáme - jenom uspokojujeme ženské
Umělecky korektní jsme k všemu co nám blízké je jak láska
za uličním rohem

Umělecky zkurvení jsme…Nazdar…Čau…Sbohem...

VÝSLEDEK

Oblečen v slušivé nahotě
v ulicích hledal jsem lásko tě
Hledal jsem také v parcích

Začátek zaměniv za konec
v posteli hledal jsem nakonec
Výsledek? – Jenom pár cích

ODEZVA

Psal jsem verše satirický
Tak se musí na ně!
Uprd jsem si jako vždycky –
hned mi zvedli daně

PARLAMENTNÍ SOUSEDSKÁ

Slyšel jsem už spoustu výtek
Jedna mne však vzala:
prý jsem starý zlostný skřítek -
soused halabala

To jsem slyšel od babizny
která v zlostné křeči
okolí svou přízní trýzní
a vede zlé řeči

NOVÁ DOBA

S prsty v palečnici
s hlavou uplou v kládě
projevuji nedůvěru
všech čtyř živlů vládě

Léta sil jsem – sklízím vděk:
novodobý středověk

ŠAŠKOVÁNÍ

Tam ta hlava
nebo hen ta?

Budem volit prezidenta!

Jak se jako národ známe –
to zas bude fraška:

místo hlavy zvolíme si
ko(s)mického šaška

AŽ MI BUDE JEDNOU KRÁSNĚ

Až mi bude jednou krásně
budu krásně relaxovat
Přestanu psát divné básně
a budu se moudře chovat

Až mi bude jednou krásně
vystřílím snad stovky petard
Budu cenit na svět dásně -
tančit smát se jako retard

KDYBY...

Jak s penězi vyjít uvažuj a trap se!
Tak spokojeně žiji si dnes i já na den ze dne
Kupodivu nechci miliony v kapse
ani lány zahrad kolem domu nedohledné

Jako oblak páry nad ejekcí vřídla
nových krás bych uměl vidět stovky
kdyby (nepotřebuji hned archandělská křídla)
narostly mi aspoň krovky

VÁZA NA STOLE

Nevím jak na papír slova klást
a zastavit jimi tsunami vlny

Nevím jak v úlech včel zraje plást
Vím jen že medu až po vrch je plný

Nevím zda mohou záporné skutky
být i tak trochu kladné

Nevím co myslí si květina ve váze
když si tak tiše a pokorně vadne

REINKARNACE OPILÉHO BÁSNÍKA

Uvolnila se v nitru lavina
a bere všechno kolem

Packuji okolo kravína
modlím se (polit od vína)
abych se nestal volem

X X X

Zpráva se šíří krajem:
venku to voní jarem!
Mám čelo plné chmur
že cítím pouze pur

TŘI KLOBOUKY

(Akademickému sochaři Ferdovi Štáblovi)

Tři klobouky - tři tóny šedé
Tři strážci kroků jeho dne
Tři němí svědci jeho lásek –
vždy pro jeden se rozhodne

Ošuntělé
od prachu jsou
a vůbec nejsou noblesní

Jeden je klobouk luk a strání
druhý mu slouží při sochání
v zahradě v třetím občas sní

V MÉ KRAJINĚ

Maminka vychází ze dveří
párkrát se rozmáchne
a na ztvrdlou hlínu průjezdu
bubnují zrníčka vzpomínek

Slepice vybírají ostré zatáčky
brzdí patama
a spokojeně pokvokávají

Ve vzduchu cítit jaro
ale i dilema
která ponese
a která bude sedět

Jen psovi je to všechno jedno
Dostal pamlsek i pohlazení
Dnes
v tak mimořádný den
zloděj přece nepřijde
Co by to bylo za zloděje

Nerespektuji posuny času
Kuře na smetaně
(voní přes zavřené dveře)
ví o tom své
I já vím
Slunce že léčívá a čas hojí

V mé krajině brzy svítává
pozdě se smráká
a děti se klekánic bojí

HÁDÁNÍ Z RUKY ANEB DEN KDY SE TO STALO

Léto je v plném proudu
Nad mořem racek létá
Nad Oslo míří jako netopýři
snad všechny slzy světa

Klikatě
Potichu
O to záludněji

V zahradách v předtuše vadne kvítí
V kostelech tklivé žalmy pějí
Slunce střílí na všechny strany
z rychlopalné zbraně

I v dobách kdy plavuně pnuly se vzhůru
a kameněli trilobiti
každý ze svých skutků splácel daně

Nad propast dnů se po staletí nakláníme
nehledíce na závrať
Kam vůbec vede tato trať?
Vrcholy hor? Kaňony? Pustá a širá pláň?

S nadějí vrtkavější nežli vratkou
s krystalky ledu pod lopatkou
k věštbě nastavuji dlaň

NÁPĚV MORAVSKÉ LIDOVÉ

(Ze současnosti)

Nalej ňe vínečka nalej
do tamtéj sklénečky malej
Jak ten svět na dně zhlédnu
hned si dám eště jednu

PROTIEXEKUČNÍ POJISTKA

Manželsktví vám nejde k duhu?
Nadělejte hodně dluhů
Žena nemůže vás zabít -
směnila by keře za byt

ZNAKOVÁ REČ

(Na grafický list Dušana Polakoviča)

Azda každý nedouk
pozná znakovú reč rúk

Prstom povieš v okamihu
všetko čo sa ti len páči:
Trebas že sú ludia milí
alebo tiež že sú sráči

Len ti treba pozor dávat
nech nedojde k skrumáši
Ťažko potom zuby hladat
v guláši…

BAKANÁLIE

Jedeme s kopce v každé ruce flašku
Od postu k postu jak od báru k báru
S postojem reků - s pověstí šašků
táhneme volebním obdobím káru

Kdo by nám sebrat chtěl co nám dnes patří?
Koho se bát když tu takého není?
Opojné doušky lokáme za tři
než doba hojnosti časem se změní

POLICIE KONTRA JUSTICE

Chytil jsem v zahradě zajíce
Ukradl neřád zelí

Myslel jsem že půjde do cely
Chvěl se mi v rukou celý

Justice ale rozhodla: pustit ho na svobodu

Pustil jsem tedy zajíce -
byl chudák šťastný velice

Prý můžem (k mému bolu)
příště krást zelí spolu

OPTICKÝ KLAM

Tomu co člověk slyší a vidí
obyčejně i pevně věří
Nevěřím jen že kdekdo z lidí
pozval by mne dnes na večeři

Vše se vším souvisí a nezná míru

Bohem jsem jmenoval svoje svědomí
Všemohoucí hlídá černou díru
v mé duši jako ve vesmíru
nevědomí hlídá vědomí

BANKOMAT

Zvláštní přítel je ten bankomat –
půjčí jen když míváš v bance
Nepomůže před ním na saxafon hrát
ani tančit indiánské tance

PŘEDVOLEBNÍ LOBBY

Marně si lámu hlavu
jak získat sympatie davu

Nakonec s tváří koženou
řeknu to v jedné větě:

Věřím že důvěru ve mne vloženou
nezklamete

ÚKAZ NA OBLOZE

Omamně voní šeříky
Každého jara tomu je tak

Ulicí bloumám – stesk házím do koše
jako předvolební leták

Výrazná hvězda na nebi
tak tajemná a neodolatelně zvoucí
hloubá zda dále či blíže snad bylo by
rozumné ucítit zemský pach hniloby
z všech mršin nadějí do kosmu jdoucí

Ulítla…Byla to létavice…
Poletucha po vesmíru křížem krážem

Obavu mám že nedokážem
pochopit její dráhu letu

Nespoutáš hvězdu do kazajky
ani do sonetu

Viděl jsem úkaz na obloze

Někdo má možná na háku svět -
jiný zas třeba revma v noze

CO PO NÁS ZŮSTÁVÁ

Nesnaž se mne přemlouvat
Mne nepoložíš na záda

Sám sobě cítím že jsem kat
a všechno kolem – paráda

Nade mnou neuskutečněné touhy
Pode mnou čas v bezčasí je dlouhý
jako prázdný pohár plný vína

Jsem aniž o tom vím
v ničem nic - oheň a dým
který po úbočí lásek vzlíná

BOBR NEBO VOSA

Nesdílím euforii krásna a blahobytu
Bohužel – nesdílím ani vás
Omlouvám se – leč v nalomené duši skrytu
sám sebou pohrdám a stavím hráz

Možná jsem trochu archaický
Jsem starý bobr u řeky a hlodám
Možná že stejně pitomý jsem jako vždycky:
podléhám nutkání - a bodám…

Ostatní tvorba Zdeňka Janase publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Ještě to není na oskara a další
DV 97/2018: Orbitální stanice a další
DV 95/2018: Za okny sněží
DV 92/2017: Letošní léto, Bludiště a další
DV 91/2017: Z abecedy
DV 90/2017: Vabank, Až urodí se víno vín a další
DV 89/2017: Když somnambulismus - tak plnohodnotný a další
DV 88/2017: Když večer je už ráno a další
DV 86/2016: Výstraha, Odvaha a další
DV 84/2016: Poslední sbohem akademickému malíři a grafiku Dušanu Polakovičovi
DV 83/2016: Básník na konci tunelu a další
DV 82/2016: Geometrie geometrickou řadou a další
DV 81/2016: Přitažlivá síla nedokonalosti
DV 80/2015: U konce s dechem a další
DV 79/2015: Čekání na déšť a další
DV 78/2015: Absurdní ples a další
DV 77/2015: Dala jsi mi anděla a další
DV 72/2014: Déšť, Světelnice a další
DV 71/2014: Večer na břehu řeky a další
DV 70/2014: Nostalgické ráno
DV 67/2013: Doba, Lípy, Archivář
DV 66/2013: Geometriálie, Večer s mou láskou
DV 65/2013: Návštěva po letech
DV 64/2013: Poklesek motýla Emanuela
DV 63/2013: Čas sklizně
DV 62/2012: Kašna u které jsem stál a další
DV 61/2012: Kudy tudy, Až a další
DV 59/2012: Třetí z králů u zdi nářků a další
DV 58/2012: Meteorický roj a další
DV 57/2012: Veltlínské zelené ráno
DV 56/2011: Je jedno zda levou nebo pravou... a další
DV 55/2011: Až příliš nepravděpodobný sen a další
DV 54/2011: Cesta za obzor, Císařovy nové šaty a další
DV 41/2009: O mrtvých jen dobře
DV 26/2007: Zavraždění mojí duše, Rekviem
DV 24/2006: Horror, Propadání a další
DV 22/2006: ...peri — oda...
DV 101/2019: Autoportrét, Tvarování a další
DV 100/2019: Karnevalová noc