na další stranu
Jan Musil
Hlad
Ne hladový, nenasycený.
Ztráta, která se nikam nevejde.
Obědváme spolu.
Po zákusku chci si dát polévku,
abych se opět dostal na začátek
a mohl vstoupit do děje.
Ale ten děj!
Jen věčné válení sudů
se stráně na pěšinu,
po které chodíš kolem.
A když přijdeš,
ruce už máš plné.
V obou držíš děti.
Starý Smokovec
Smokovec jako nahý,
když okolní lesy vyletěly komínem.
Smokovec jako břečka,
když přijde obleva
a tuhý mráz se dá na slivovici.
Smokovec churavějící,
když hosté v lázních se dají spočítat na prstech
a k obědu jsou vždycky halušky.
Smokovec s kopce dolů,
když zdejší kyselka je skutečně kyselá
a jediná teče zadarmo.
I tatranské štíty nad tím vším
ční tak neutrálně,
že to dole by dokázala probudit
jen lavina.
Jen tebe
Jen tebe bych chtěl milovat.
Ale pak si řeknu:
Vždyť jsi v nekonečnu,
vstup k tobě přísně zakázán.
Jen potají řeka s časem
teče kolem nás.
Potají padá mana s nebe.
Nektarem svůj žal zapíjím.
S tebou chci být opilý.
S tebou si chci na pikanou hrát.
Až tě objevím,
už tě nepustím.
S blázny se začnu všemu smát.
Nesmíš chybět
Jen na chvíli si odskočíš,
jen na chvíli mne uvidíš,
až půjdu kolem,
zapřažený do své káry.
A pro nízké mraky
mi ani nezamáváš.
Navíc máš ruce z porcelánu.
Nesmí chybět,
až budeš připravovat oběd na neděli.
Všem se sliny sbíhají,
už se těší na svíčkovou.
Nesmíš chybět,
až se všichni sesednou
na verandu se zákusky.
Nesmíš chybět.
Všechny misky pro kočičky
by zůstaly bez mléka.
Předjarní
Jak lišej po chřipce
leží sníh na stráni.
Samý flek, samá hlína.
Tak končívá to po nemoci,
mráz už také dohasíná.
I pípot lesních zpěváčků
je trochu na úvrati.
Zpívají na pohřbu
nebo už na svatbě?
Mívám teď špatné spaní.
Pořád jsem tolik na rozhraní.
Chtěl bych tě milovat,
s pokáním nalačno
však chodím spát.
Intuitivní
Na nic nemysli,
nech se sebou vést
jak strážným andělem.
Už vidíš za roh,
běžíš s kopce za obzorem.
Měsíc slunce kutálí
kolem tvých snů.
Umíš pojmenovat věci,
o kterých jsi nikdy neslyšela.
Jen se všechno kolem tebe
jinak tváří.
I já má před tebou
jinou tvář.
Sejdeme se na počkání.
Provazolezkyně
Z hlediska vesmírného
co jsme tady?
Jenom vešky blešky.
Jednou skočí doleva,
jednou skočí doprava
a když spadnou dolů,
čísi bota je zašlápne.
Přesto se v našich myslích
jistá nervozita pne.
Zda ta jedna provazolezkyně
se po provaze
dosune až k nám.
Spadne nespadne?
Bude skákat jako bleška?
Bude lačná krve
jako veš?
Bude věrná vesmírnému chaosu
a já doma přivázaný
jako pes?
|
