literární časopis založený v roce 1964

Ota Jaroš

Opil se ve V. V.

Mám vanu,
polepenou obrázky chlupatých Donovanů.

Mám sprchu,
když ji pustím, padá
voda svrchu.

Často si s Donovanem notujme
do vany, on je hodně pop,
já taky — a proč ne,
před krematoriem jsme si
s prominutím rovni,
oba na otop.

Opil se na Ž.

šinem si to nocí parnou
měsíc se převrací nad lampárnou
neklidně se mrská ve spánku

k ránu i na blití dojde
a kyselé úsměvy mých vrstevníků
zdůrazní upřímnost sterých díků
s kterými uvítají první hloží

k ránu nás počurá
prst boží

O Petrovi

Dnes
časně ráno
zemřel
ve svém třeboňském bytě
jezevčík Petr
A jak byl stár
Metr
Poděkování

Když nastaly deště,
nebyl jsem v Indii ještě.
Když přišly mraky
tak jsem tam nebyl taky.

Sládek je na poli
a Bromfield je sladký,
já vám děkuji, pánové,
za pohádky.

Lev, vši, mák mám, nesu

Dublin
je kufr plný bublin.
Pytlíček na moři
nafouknutý před prasknutím
je Jamaika.
Atlantik je kýbl,
pro který se Pirandello shýbl
(schoval si v něm žraloky,
pak šel
a od té doby sedí u splavu
a dává si chladné cejny na hlavu)
ten večer, kdy z duhy
ukousl kousek
nebožtík Matyáš Pascal druhý.

Doktor

Odlétl nám vrátný,
byl to odlet nenávratný.
Pět let brzdil na koleji pronikání
chtíče, už šel
políbit Petrovy klíče.

Na chatě Bumbálce

V chatě Na Bumbálce
královna Henryho vajec
si nařízla palec
Nejste náhodou
zeptal jsem se
zamilovaná?
Momentálně ne
řekla
a ještě
Ta krev je skutečně z palce

(publikováno v Divokém víně 7 / 1970)