na další stranu
Barbora Klárová
NEVESELÁ
Nebojím se svého strachu,
statečně ho přijímám.
Alespoň mi bude dělat společnost
v osamělém vesmíru mého těla
a já se nebudu bát.
Cokoliv je lepší než samota,
kterou všichni lidé sdílí.
Krunýře máme už odřené;
dřeň o sebe ještě ani nezavadila.
Nevíme o druhých vůbec nic.
Na brýle jsme si nakreslili obrázky
těch, které milujeme,
a slepě zakopáváme o náruče
těch, které nenávidíme.
Ta nemoc je dědičná, nevyléčitelná
a smrtelná.
KVĚTEN 2002
Trhali zuby ulici
špinaví pánové v montérkách
a lidé po holých dásních
spěšně chodili krvácejícím pískem
A bylo jaro
Rozkvetlé
Barvy mincí zmizely
a nebe zešedlo
Vzrušeným dechem počasí
tančily čardáš okvětní lístky
a chytaly se mi do rozcuchaných vlasů
Vlál jsi v tom květnu
jak mávající horká dlaň
a já se najednou nebála
že začne pršet a budeš sám
že prší a já jsem sama
VZESTUP A PÁD
Kolem si plave vražedný mír
a v něm já - ošklivý netopýr.
Do zubů chytám hmyz drobný a bídný,
můj pohled chtěl by být milý a vlídný.
Hypnóza náhlého záblesku světla
cestu mou doposud úspěšnou smetla.
Teď ležím tu polapen jak v oku lasa,
válím se na zemi - jsem jen kus masa.
ZÁŘÍ
Polabské plody na oltáři:
měděná mísa ovocem září.
Léto už umírá vlivem stáří,
teskně mu zpívá kajícná Máří.
Slunce se s bouří na nebi páří,
příroda už dlouho se znaveně tváří.
I mé srdce ochřadlo láskou v září,
nechci už držet krok se samotáři.
BILINGUAL ROMANCE
You´re the object of my curiosity.
Předmětem mé zvědavosti jako že jsi ty.
If not near, you´re in my dream.
Hned se mi zdáš když tě nevidím.
I like your perfume, I like your smell.
Voníš jak cibule, voníš jak chmel.
And with your weapon you are lovely.
Jsi sladký, když tasíš šavli.
I love you, you´re great.
Jsem střívko, ty prejt.
MOZEČEK
Na talíři mozeček
z vlastních vnitřností
vnitřních bolestí
a štěstí
Dochucený sladko-slanou zálivkou
ze slzí a ze slzí
nadívaný nádivkou
zklamání co zamrzí
Kolem stolu drobky
vzpomínek a nadějí
To se lidé nasmějí
až mě to uvidí jíst
(a co teprv to číst!)
JAK RAŠÍ LIDÉ
Kvetly stromy když jsem tě chtěla
Ptáci se voněli z flakónů třešní
Slunce mi pohaslo zem se mi chvěla
Voda mě opila jak víno mešní
Zlomil jsi přes plot svůj stín
A nechal ho viset do ulice
Za chvíli dál ses vláčel s ním
A já zamkla doufání na petlice
Stromy se vysvlékly na tvůj návrat
Stín sis už nebral a chtěl jsi zase ty
Jenže náš plot má z tebe závrať
A já už mám své stíny zasety
Škoda že každý z nás jindy raší
Škoda mého doufání a škoda tvého stínu
Pojďme posedět - na tu lásku naši
Já k červenému a ty k bílému vínu
HOUSLE
Na kus dřeva
Mytá střeva
A to celé vem
Koňským ocasem
BEZ PĚNY
Nikdy by mě nenapadlo
že bys mě chtěl do vany
na to jsem moc hloupá
Nikdy by mě nenapadlo
chtít tě do vany
na to jsi moc chytrý
Co tak spolu probírají ve vaně
dva vzdělaný lidi?
Když jeden napadává ke straně
a ten druhý to vidí?
Voda stoupá a přitom se vypařuje
chladne i když je v ní načůráno
Tak dlouho trvá než se křivá bota zuje
Že už je tu zas hrbáčů ráno
***
Neděláš to schválně
Daří se jen tak mimochodem
Porovnáváš se s lenochodem
Ale jde to celkem zdárně
Surfuješ na plovárně
Nemůžeš litovat vdechlý mouchy
A do tvořítka na rampouchy
Pěchuješ svý svízele
***
Zpyskosynku neciv
Sípáš jak snopek pleciv
Počitkuješ slephluše
Vysnobuješ se v ropuše
***
V severním moři
hoří
ropná plošina
Myslím si že hasit
asi
není čím
Venku hustě sněží
stěží
vidím na břeh
Jak se hasičská rota
motá
do hadic
***
Visí
za šle
zašlé
vášně
***
Onemocněla jsem
tebou
vykašlávám
hlenýždě
Zdáš se mi
nemůžu spát
z pát-
ku na středu
Zavirované srdce
kouzlo
se kouslo
kluci z IT
maj tý
věci
taky dost
Vyčistila jsem
žízeň vodou
mám sníženou
chladnotu
trochu tu
chřadnu
Onemocněla jsem
tebou
leč
léčba
je marná
Nasází
metastázy
do každé
žlázy
žluknu
Od té nákazy
se jen
kazím
Je mi zle
ze mě
že mě
země
ještě nosí
Kde jsi?
***
Až vyraší první tráva
ostříhám si vlasy
neucítím nic a do Dušiček
mi stejně dorostou
Až vykvete první narcis
okoušu si nehty
neucítím nic a do Dušiček
mi stejně dorostou
Až dozrají první třešně
oholím si vousy
neucítím nic a do Dušiček
mi stejně dorostou
Až na zem spadne první hruška
ulomíš mi kus srdce
pak už cítit budu míň
a nikdy mi nedoroste
ach ty bolavé Dušičky…
***
Pochválila
pochva
pochvu
***
Vina se snadno přivine
Kupé je plné a já ne
Projíždím Ústím nad Orlicí
A sama ústím v poběhlici
Něco mi chybí něco bych chtěla
Někam bych hned teď uletěla
PRAŽSKÉ VINOHRÁTKY
podmíráku
nadmíráku
nikdo nesmí stát
nebo nebudu drát
I.P.
PŮLNOC
Venku chčije
Padající zmije
Chlad a mokrá temnota
Přišla před dům nezutá
Neklepala - však teď z ní
Se klepou všichni ostatní
|
