na další stranu
Dagmar Burianová
ANDĚLSKÁ POŠTA
Nenápadný zašlý dům v obyčejném městě
jen uvnitř místo rádia zní šalmaje a žestě.
Starý regál na dopisy
nad ním státník v rámu visí.
Odkdy mají politici dlouhé vlasy a jsou nazí?
Odkdy si moudří úředníci za přepážkou lyrou hází?
Divných věcí je tu více
když se mrknu na police.
Okřídlená razítka
zákaz slova "proklatí"
krásné bílé varhany…
Hlavně, že složenky mi proplatí.
Pracovní doba je náhodná,
úřední hodiny jsou v úterý a v listopadu
nekázeň je tu nevhodná
a drzost přímo na závadu.
Když máš štěstí a dopis ti
doručuje tato směna
je do obálky nenápadně
zlatá cihla přibalena.
To byl hloupý pokus o vtip
o nevinné odlehčení.
"Andělský život na poště"
to věru lehké téma není.
Anděl jako každý člověk
ač je to někdy vážně k vzteku,
musí denně do roboty.
Na obláček má hypotéku.
VÍRA
Každý má svou víru.
Třeba v díru v sýru.
A kdo na anděly věří
jiným metrem všechno měří.
Věří třeba
že některým zasype sníh cestu.
Že si s nimi pohraje.
Já si myslím
jsou to testy.
Ten sníh zas brzo roztaje.
ANDĚL
Nejhodnější
nejkrásnější
nejlepší a nejchytřejší.
Nejvtipnější
nejbystřejší
největší a nejsilnější.
Omyl.
Anděl v zemi zdejší
je nejobyčejnější.
Obyčejně chápe
obyčejně tápe
obyčejně sní.
Obyčejně pláče
obyčejně spáče
budí z blouznění.
Je obyčejně krásný a obyčejně šťastný.
PODIVNÝ DEN
Gladiátor, křesťan, žid
v hospodě u piva karty mastí.
Není to sen.
Všude je klid,
palce jsou vzhůru,
u stolu lvice obojkem chrastí.
Quo vadis, Domine?
Brno hoří!
Vždy při západu slunce celé září
a osvětluje nebe.
Má tisíc různých tváří.
Zahřívá i zebe.
|
