na další stranu
Martin Honzák
OSLAVA
(Ivanu Blatnému)
Zrovna jsem
ale šustot
„totálně zmate-“
a do toho
naflákat cokoli
zacinkání
„Chceš polejt“
polibek
násilná změna
„pustila šťávu“
chápeš to?
a pak dotaz
jenže najednou
„Dobrou noc“
než by
tak
„mrkev? Nebo“
a kdy vy?
co na to
říct než
úsměv
prý nová cesta
vypadáš tak
upšoukle
smích
není než
prská olej
a za chvíli
bude večeře…
Oslava mě dost
pobavila
jakkoli jsem občas
nerozuměl
ZAJATEC
Nedokážu zastavit
hurikán myšlenek
co se rozvíří
v labyrintu
absurdních dramat
a jeho běsnění
strhává
pevné hrady
spokojenosti
jejíž cennosti
rozházejí
po celé
lebce
do krajností
hnané
těkavé stavy
až bolest tepe
do spánků
Celý tenhle
vymyšlený svět
soukromého pekla
je směšný
jen zvenku
kam bych se
v těch chvílích
velmi rád
dostal
DIALOG
Zrna slov
se semílají
a vzniká
cenný
bílý prach
porozumění
při družném
přátelském
rozhovoru
Případné plevy
vyházíte
a lze se
zasmát
jejich pokusu
o vliv
Čiré sklenice
vína
úhlu pohledu
druhého
ozřejmí případné
nepokoje
Těsto
vykyne
a ty se pouštíš
do tvorby
Pečivo
chutná
po prozření
a voní jarem
nových začátků
OSTŘÍ GILOTIN
Tiché volání
o pomoc
blízkého člověka
v nouzi
ohromí svou
bezprostředností
a vyvolá ledajaké
emoce
‚Přijme-li
zodpovědnost
sám za sebe
pak si přestane
ubližovat
a vědomě
si chce být
prospěšný‘
říkáš si
Ale dostat
se s ním
sem
aniž by ses ho
pokoušel
předělat
nebo mu vnutil
řešení
na které nepřišel
sám
je často
tanec na ostří
hned několika
gilotin
Je-li však
naděje
vyvolat alespoň
drobnou změnu
jež povede
k lepšímu
má smysl
tančit
jak nejlépe
dovedeš
už jen proto
že ti na dotyčném
záleží
O KRISTÝNCE
Bude jí
pět
a tuhle mě
chtěla ohromit
jak sama
umí vylézt
z vany
a osušit se
Pospíchala
aby to stihla
než se vrátím
a bylo to
opravdové
překvapení
a když jsem otvíral
dveře od koupelny
uslyšel jsem ránu
a našel ji v kaluži
vody
jak sedí
a začíná
natahovat
Běžela
pro ručník
a uklouzla jí
noha
„Brečíš
protože jsi mě chtěla
překvapit
ale natloukla sis
a teď to bolí?“
„Ano tady“
ukazovala
kam dopadla
Po objetí
naštěstí
slzy přešly
Ještě to občas
nevyjde
jak zamýšlí
ale už teď
se mi líbí
její chuť
mě potěšit
což se děje
kdykoli jsme
spolu
a nemusí pro to
ani nic dělat
JARO
Ledy popraskaly
a zima vlezlá
i do nitra
jež v závějích
smutku
pálila mrazem
naděje
předala otěže
úchvatnému
jaru
plnému
vůní
horkých doteků
slunečního svitu
i silné touhy
po místě
v jeho hřejivé
náruči
Jásavé květy
pestrých barev
naplňují duši
hladovou
jejich nedostatkem
Krajina
se obléká
do zeleně listů
a stébel:
Kam až dohlédneš
lze se koupat
v jejích vlnách
a celý ten oceán
radosti
rozlévá se
až do konečků
prstů
|
