Tomáš Mladějovský

BAROKNÍ HOSTINA

Konečně už musím přestat všude chodit pozdě
a když bude chuť, tak tě prostě budu líbat,
krásný ženský chichotaj se při špacíru po Karlově mostě
a já už jsem tak starý, že přestávám se všeho bát.




A tak prosím, má nejdražší,
až dnes přijdou z toho mostu hosté
a možná také její výsost smrt,
dej na stůl to nejlepší z našich spíží
a když nebude dost židlí
klidně si sedneme na zem
vedle Jana Brokoffa a Matyáše Brauna,
co pije rudého jen dlouhý nekonečný hlt.
A oblékni, lásko má, tak trochu vznosně,
jak na slavnost baroka se sluší,
vprostřed stolu, vedle květin, položíme svá srdce,
kousky pískovce z Hlubočep a bílý čínský mramor
a také svoji duši, kružidla, bibli, olovnici,
tóny lyry, trubadúrů hlahol a matesy,
lásku, naději a vzdor,
silné víno, divočinu, macesy, trochu medoviny
a kousek sýra k tomu…
Všichni se bavili
a i venku bylo polojasně polokrásně
a zrovna, když Diezenhofer začal recitovat
do kamene své nahrubo tesané strofy nové básně,
tak vešla krasavice s kosou zahalena
jen v lehké pavučině,
rudé nehty,
holé ruce a holeně,
tyrkysově vybarvené bradavky,
pravá byla jako špunt od šumivého Chardonnay,
zelenkavé rty a fialové dásně,
všichni ji vítali, nikdo neměl vztek,
někteří s ní smilnili,
jiní poklekli a káli se,
věřící na nás do oken z toho mostu
hleděli v úžasu a němě,
v rukou měli kříže, mapu Egypta a okovy,
bylo slyšet modlitby,
dostala karafu s tím nelepším portským vínem,
začala tančit a bubnovat
a pěti jazyky zpívat podivnou dlouhou píseň
a já jsem si mezi tím chaoticky spřádal oddenky myšlenek,
jak na okně v baru závěsem povívající a kouřem
načichlé třásně…

Až se na mě podívá, tak jak jí to jen polohlasně řeknu?
Tedy to, že teď ještě určitě ne…
jak ji jen přemluvím
a kdo z hostů mi pomůže
se smrtelným odkladem!



Příště máme slavit na Alžbětině mostě,
tam v jeho loubí, kde dotýká se čardáše a Budy,
nevím, jak pojmou ten bájný ples
ostatní vzácní hosté,
ale já asi zase začnu chodit pozdě.

Smrtce jsem poslal krátkou esemes:
Ecce Homo
Carpe Diem
Koketko!

Ostatní tvorba Tomáše Mladějovského publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: Byť bych třeba i chtěla… a další
DV 89/2017: Těsně po vánocích
DV 85/2016: Až nám bude 117 roků, to nám bude hej!
DV 79/2015: Plenér, to je základ, říkají mistři
DV 75/2015: Operní douška a další
DV 67/2013: Pražské ajavajování, Roztrojen
DV 64/2013: Pozvolna ovíván jarními dešti a další
DV 60/2012: Pábinka vonná a další
DV 57/2012: Prchlivý ptáčník pořadové číslo 22
DV 51/2011: Dívka za oknem a další
DV 48/2010: Absintové odpustky a další
DV 41/2009: Obrazy a další
DV 34/2008: Letmé a nejenom předvánoční myšlenky českých žen s lehce nadprůměrným IQ
DV 31/2007: PARFÉM EXODUS, ONTOGENEZE SVOŘITELE a další
DV 30/2007: Muž bez vlastností má náhradní volno a další
DV 21/2006: Jaká vlastně byla ta Eva?, Osmý TIBEŤAN se zove PIN a další
DV 17/2005: 13. Je jedno, pod jakým symbolem, 15. AŽ /nepochvalné polaskání/ a další
DV 10/2001: Na kus řeči s paní S. a další