na další stranu
Martin Srnec
HODINA BAČÁTY
Až padne tma
až bude bachratá
a lampy položí k palmám stín
za francouzskými okny
se rozhoupou boky
v rytmu bačáta
a budou slyšet
bosé kroky
mučačín
ČTVERO ROČNÍCH NÁLAD
I.
Slunce rozehřálo naši radost
z toho že jsme
A naše světločivné duše
do něj klopí zrak
A srdce tluče
radost utíkat
II.
Moje holka labradorka
po kolena rozcapená
v rybníce
Od jazyka rozutíká
se jí jedna druhá
třetí vlnka
Hladina rozdrobená
v tisíce
střepů slunka
III.
Už jsi v mlýnku na maso
aby tě zase nesemleli
a zoufale čekáš na laso
které ti hodit zapomněli
IV.
Kdo to má stále poslouchat!
To věčné básníkovo lkaní
Zkus větříčku rozfoukat
tu idylku zahnívání
PRVNÍ RANDE
Do ucha jsem hleděl
takových pět neděl
To ucho věčné zdálo se mi
pokrášlené cetičkami
Šeptal jsem mu co je poezie
kde asi chřestýš královský nejraději žije
jak se pije svatovavřinecké víno
co pouští dnešní letní kino
že i starý šroubovák má svoji duši
a jak je hezké když jsou spolu v páru uši
Pak se ucho utrhlo
Já nahučel se do něj věky
A zatím snad protekly
už všechny řeky
Těžko hledat začátku a konce
ucho snášelo se k zemi po lehounce
s třpytivě zlatou obručí
Zůstaneš hluchá s prázdnou náručí
PŘEDJARNÍ O JAŘE I.
Ležíš na louce
plné nachových květů
vpíjíš se do ní jako při náletu
a místo tikotu hodin v cimře
tajfuny bzučení
Vystaven průvanu
z muších křídel v letu
víření
PŘEDJARNÍ O JAŘE II.
Procházím ulice plné rudých retů
z nichž nemámím žádnou rozvitější větu
A všechny se podobají rychle otevřenému květu
RANNÍ
Sluneční báň vyzvání světlo
svým hřímajícím zvonem
a ko ko kokrhající
kohout
po po poskakuje
po smetišti
a do maštale křičí
Vstávejte honem
NÁDRAŽKA
Prašná okna nádražního bufetu
a dva kamarádi s nosy v pivní pěně
tak že ticho po pěšině
za umaštěným stolem
mlčí o světu
DOSPĚLÁ
Už jsi pár pátků dospělá
Už jsi klidná jako viola
Už tě málo co překvapí
Už víš co jak platí na chlapy
Ještě nemáš zuby v sklence
Ještě stále máš chuť na milence
Ještě stále jiskříš v tanci
Ještě občas sníš o svém princi
|
