na další stranu
Martin Srnec
POPRVÉ MEZI PROUDY ANEB TVÝCH 16
Cosi přesahuje tvoji vůli
a volá k odporu
jak nůžkami ti odstřihávají
ruce a nohy
a šijí zpět
všechno naruby
Cosi je vzpoura která běsní
a dere se vpřed
a občas vrazí do huby
Avšak holky s rozkvetlou růží retu
a s plaností třešní
ženou vzdorem do krásy
na protest
a z hlav si přitom česávají
provoněné vlasy
jako lest
***
Jabka jsou rubínová
a po voskové slupce voní nahotou
slunce se propaluje mezi listy
a měkce dosedá
do rukou
V ČASE 21. STOLETÍ
Na každý den nové zprávy:
Vlnění hmoty!
Proudění snů!
A zastaralé nanoskopy
nahradily femtoskopy
jež zachytily spršku
nicot do nicoty
vesmír s nekonečnou platností
je koulí zakřivenou v rovinu!
Těžko se rozplavat
v tom oceánu vyprchaných vteřin
Kraulem tam a znakem zpět
tu marnost však nedoměřím
HOBOJ
Tóny z hoboje
doutnají
jako
dohořelá
svíčka
A z proužků v kroužky
dým se zabaluje
tak pomalu
až se přivřou
víčka
|
