na další stranu
Petr Chmel
PUSA VE DRUHÉM ODSTAVCI
Nemaje splínu
bo nečtu noviny
přilnul jsem k vínu
a píšu kraviny
pošlu ti pusu
ve druhém odstavci
na špičku nosu
po žlutém kosatci
navleču do vět
z pramínků vlasů
kratičký sonet
pro tvoji krásu
ze zlata sponu
ve čtvrtém verši
pošlu ti domů
snad tě potěší
hraji si se slovy
prostě jen tak
srdce mi napoví
co mám ti psát
nečekej klasiku
či verše vzletné
mé nemají logiku
jen chtějí být pěkné
aby ti v úsměvu
na chvíli zahrály
a v očích pro něhu
jiskřičky zaplály
na růžích rosu
do veršů dát ti chci
jako tu pusu
ve druhém odstavci
proč jsem ti napsal
tuhle tu báseň ?
abych ti popřál
měj se vždy krásně
DEJ MI...
Povídej mi
o sobě
naděj dej mi
ve slově
pohlaď si mě
na duši
obejmi mě
ve verši
na rty vlož mi
otázku
kam cestami
pro lásku
do mých očí
přání dej
ať už skončí
beznaděj
dej mi v rýmu
jenom krásno
beze stínů
jenom jasno
na mé ruce
horké tebou
dva odstavce
slůvek s něhou
pro mé touhy
napiš rým
jen tak dlouhý
kolik smím
dej mi větu
která přede
cudnost smetu
dám ti sebe
napiš pro cit
co už víš
nechci prosit
tak už piš
DILEMA?
Poprosit v předklonu
ohýbat hřbet?
Co když už nevstanu
až budu kmet ?
Vnutit si pravidla?
pochovat cit?
Z nudy pak líčidla
na tváři mít?
Vyměnit za zlaťák
to čemu věřím?
Potom sám plakat
hořce do peřin?
Rozprodat duši
rozměnit sebe?
Budou pak hluší
andělé z nebe?
Uzamknou srdce
a přestat snít?
Nevidět slunce
kompromis pít ?
Mazlit se se lží
uhýbat očima?
V přetvářce žít?
Stále mít dilema?
Obléknout kůži
do drahých obleků?
Stáhnout si skruží
svědomí v pokleku?
Můžu být klidný
bez těchto starosti
obklopen lidmi
s nehranou lidskostí
NA PIVU
Večery veselé
potoky piva
cinkají korbele
kytara zpívá
v záplavě slov
hospodská mše
každý je filozof
který ví vše
podráždí na mysli
čím dál tím více
šenkýřky poprsí
bílé jak svíce
pohledy vláčné
věty jak med
v útulné krčmě
vlídný je svět
kamarád vyřešil
světovou krizi
proto tak pil
aby měl vizi
pohledem lovce
hraju si s táckem
koukám po holce
s nádherným zadkem
dívenky krásné
v tom pivním oparu
píšu jim básně
sedě sám na baru
jazyk se motá
že nám z té nálady
ztěžkl jak bota
nikomu nevadí
každý je kamarád
proto ten smích
jsem vážně rád
že jedním jsem z nich
JEDINEČNÁ
Ty jsi prostě
zážitek
v mém životě
prožitek
nebe hvězdné
svítání
poledne
i klekání
voda sladká
v moři slaném
deště kapka
horský pramen
v pustém moři
ostrov něhy
co mu stvořil
Amor břehy
jsi hraběnkou
na plese
divoženkou
v pralese
malé děvče
co se směje
mokré z deště
když se chvěje
moje duše
samet snů
i Venuše
běžných dnů
někdy anděl
v tobě žije
potom ďábel
s tebou šije
občas tichá
pak výřečná
slůvko pýcha
vlastně neznáš
jsi má dáma
velká slečna
sebou sama
jedinečná
HEJ ČLOVĚČE
Hej člověče
zvedni hlavu
zkus nebrečet
měj odvahu
vzhlédni k obloze
dej si říct
s koulí na noze
slunci vstříc
boty od prachu
dobře je
sako ze strachu
nehřeje
necti pravidla
vrchnosti
rozbij stavidla
všednosti
život v postroji
netěší
růže na hnoji
nic neřeší
potit se ve lži
v přetvářce
raději nežít
bez srdce
zapírat sebe
pro úspěch
který pak zebe
jak smrtky dech
hej člověče
nebuď srab
nebudeš vkleče
umírat
|
