na další stranu
Petr Chmel
KOBYLKY
Pak kobylky
slétly k zemi
múzy umlkly
víry už není
celá hejna
ve spížích
po nich lejna
na křížích
okusují
stébla trávy
kopulují
nectí mravy
černá půda
v tichu zvonů
barva rudá
z listů stromů
farmář zpitý
dal si rum
z humanity
spálil dům
ANDĚL ZA BRANAMI
Já v andělech
se nevyznám
tak z postele
se Noci ptám
jak se v tichu
prázdných stěn
v jeho smíchu
zhmotní sen
kolik tváří
anděl mívá
bdí v oltářích
z kůru zpívá ?
možná hlasem
mluví svatým
hebkým vlasem
je střapatý
snad je krásnem
které žije
polojasnem
štěstím splínem
on je teplem
lidských dlaní
štít před peklem
milování
PO RÁNU ...
Ospalé ráno
políbí den
stříbrnou bránou
pak zmizí ven
jako ten sen
ztrácí se v bdění
bez tebe den
je a přitom není
vzpomínky mile
tulí se v rose
třpytí se chvíle
čisté a bosé
naivně v čase
uvízla s vůni
otázka v hlase
milovat umí?
nebo jen něžná
snad je to hra
a ona kněžna
zvyklá jen brát
na kolik polibků
její rty jsou?
vteřiny prožitků
přece nelžou
i kdyby příště
byla už minulost
jedno vím jistě
bylas tu pro radost
JSI Z BAREV
Už dávno vím
sluší ti modrá
jsi jako voda
i něžný stín
v černém oděná
půlnoční žena
holčičí splín
to když tě v šedé
na duši zebe
co říci smím
že celá v bílém
Božím jsi dílem
v odraze vín
krásná ve zlatém
zdobí tě satén
neklidný klín
v krajce té rudé
vale dá nudě
jsi prostě mým
obrazem světla
jenž duha spletla
OSPALÝ DEN
Ospalý den
sluhou je času
zbyla tu jen
sponka do vlasů
opilé štěstí
zvrací do mísy
cit dostal pěstí
zase jak kdysi
šedivá sklenka
z otisky rtů
rudá je rtěnka
parte všech snů
tak jako déšť
co země vpila
pak vůně též
po ní tu zbyla
s ní čtyři stěny
korzety duše
milostné steny
tužeb z retuše
do láhví vín
s nahatým dnem
ukryl se splín
s náhrobky jmen
za okny mží
už světla neónů
ve třpytu lží
jak oči démonů
večer už ochotný
směje se v masce
on zase naproti
vstříc půjde ...lásce?
KRÁSKA NOCI
Zase svítá
bez tebe
ráno vítám
pohledem
jenž se vrací
za úsvitu
jako draci
padlých citů
dervišové
pro loučení
z jámy lvové
zuby cení
když z ulice
čiší chlad
a já se více
nechci smát
dál tě vidím
v šedi ranní
hlavní třídy
krásnou paní
stále slyším
rty tvé jasně
říct já mizím
měj se krásně
proč ta noční
lásko braní
smutně končí
za svítání
TAK TO CHODÍ
Měla na rtech
z jahod pyl
kdo se ptáte?
kněžna víl
hezká tvář
a ňadra plná
v očích zář
je tak smyslná
útlé boky
šíj labutí
dva tři kroky
k obejmutí
jenom ona
dá mi vzpruhu
jsem jak špona
od soustruhu
potom zmizí
někde v davu
oči slzí
klopím hlavu
měla na rtech
nektar jahod
píšu parte
z lásky marod
je to bída
v srdci stíny
když jí líbá
někdo jiný
tak to chodí
žádné vrásky
život zdobí
marné lásky
MĚŠEC CITŮ
Bez pravidel
ztracen v davu
pokušitel
dobrých mravů
v šeru krčem
z pivních tácků
stavěl svůj sen
splín i lásku
pletl slova
do pramínků
v každém schoval
si vzpomínku
nectil dobu
psal do téru
obhajobu
pro nevěru
v srdci střídal
spoustu jmen
touhy vlíbal
do rtů žen
nelhal bohům
on sečtělý
věřil slovům
i v anděly
prodal duši
s měšcem citů
sluší mu to
v blahobytu
bez pravidel
cink o sklenku
já ho viděl
u nás v šenku
|
