na další stranu
Eduard Veselý
STÁLÝ DIVÁK
Pod nesmírným prostorem
divadlo zamčené obzorem
V hledišti divák s hvězdami
Oči má poseté jizvami
Her zná celý repertoár
nemusí chodit na pisoár
Bledý se jen mlčky dívá
nezatleská nezazívá
Nad jevištěm tiše pluje
obličej stínem ukrajuje
JISKRA V OKU
To jenom žhavá muška cinkla křídlem
o srdce zvonku v topeništi pohledu
viděla časohledem oka zahradu
kde kvete sníh i v noci hoření
VODA
Jak může člověk pochopit velikost kapek
když si vodou omývá tvář či hasí žízeň
Kapky jen hladí a kutálejí se po něm
Až když si sedne do deště tak pochopí
HRNEK OD RANNÍ KÁVY
V dopité dlani u lednice
vychladlé kofeinu oběžnice
Pod krajem odtrhlých rtů
zasychá mozaika doteků
Na hřbetu štětcem tetováno:
Miláčku dobré ráno!
KOLUJEME PŘÍRODOU
Cyklus je kopcem i nížinou
suchou i zmoklou krajinou
Kola krájí přímky cest
vypletená z uzlů měst
Řídítka jsou rukou nohy
v lese nejsou žádné rohy
Parkoviště o strom k mání
kolem jen dřevěné obrůstání
Kilometry tlačí v nohou
odpočinout si tu mohou
Pánem tady není čas
na cyklus jen sedneš zas
Do pedálů šlápnout honem
zjistit co je za obzorem
JEŠTĚ NEROZSVĚCEJ JE TO JEN LESNÍ TMA
Nech baterku i sirky v torně ležet
než budou oranžový koně běžet
Dokud jim svítí hřívy nad lesem
tmu spolu unesem
Vždyť není tolik hustá
Snad jenom trochu pustá
Nech srnky štěkat v křovině
a žáby koncertovat v mokřině
Ještě nic neuteklo
tak k čemu světlo
PŘÍRODA V ZIMĚ NESPÍ
Bloumali jeleni krajinou
bílou a tajemně neživou
zamrzly stopy na blatech
oči bdí v zákeřních doupatech
TAM V MLZE NĚCO ŽIJE
Za cestou se v mlze vlní
chladných světel mrholení
Těžko určit co to je
žije to a pulzuje
Jak sépii v šedém moři
přísavky tam žlutě hoří
Z autobusu stanoviště
je to pohled na sídliště
RUKAVICE V KOLEJIŠTI METRA
Maska ruky v prostoru
hozená pod kola netvoru
přiduněl s větrem hromů
odvezl jí ruku domů
zůstala tu čekat sama
před prsty jen do tmy tlama
v tunelu už brzy zmizí
stejně jako tváře lidí
SVĚTÝLKO V TEMNÉM LESE
K podrážce hlínou přilepenou
našel jsem světlušku poraněnou
Sed jsem si s ní u potoka
dal jí napít z mého oka
Šli jsme podél černých stromů
Svítila mi cestou domů
DVĚ ŠACHOVÉ FIGURKY
Stojí vedle sebe i proti sobě
Spolu v poli než je skolí
Bílá věrná jako černá
Do krále zamilovány
Obě obětovány
NEMLAŤTE KONĚ
Když zahodíme biče
dotkneme se trysku
Možná i pastvin nad velikostí hlavy
Hlazeni vichrem hřív pak vyrazíme dál
Choďme ke koním bez bičů
Tolik toho s námi vytrpěli
BOUŘKOU VYVRÁCENÝ STROM
Nad parkem visel zachmuřený papiňák mraků
Náhle puknul ani nezapískal
Ledem kropenatá dračice se divoce opřela do větví
Strom s vyvrácenými letokruhy nikam neodešel ani nezůstal
Jeho slepé kořeny poprvé ohmatali světlo blesku
Obloha zůstala stát na svém místě
Vždyť to co je zakořeněno miliardy let nejde jen tak vyvrátit
Horké léto se tomu jenom zasmálo a setrvalo
SPÍCÍ KONVE V TRÁVĚ
Prý spí se krásně za deště
lze spát i zmoklý na cestě
V zahradě na konci vesnice
vidět jsou ňadra vodnice
Válí se za plotem s deštovkami
rozmázlé očními duhovkami
Do deště se dalo právě
jsou to konve spící v trávě
ZÁCHODOVÁ MÍSA VE KŘOVÍ
Stará a prasklá mísa ve křoví
Proč je tam nikdo se nedoví
Snad někdo nevlastnil byt
tak trůn chtěl alespoň mít
Našel jej vrostlý ve hlíně
tramvají vezl pak na klíně
Do křoví v parku ho uschoval
pod střechou korun kraloval
Bez peněz vládnout tam nevadí
záda mu hladí kapradí
JADERNÍ HLODAVCI
Plešaté krysy v regále
Sterilní jak skalpel na sále
Ostře se tam v řadě tváří
Zeleně i žlutě září
Nukleárních tvarů rysy
Zrozeny jsou z jedné krysy
V jádru lze vše naklonovat
Pak už jenom kopírovat
Dokonce i papriky
mají svoje repliky
ČERVENÍ MIMOZEMŠŤANÉ
Z bledých sluncí zrození
V chemických deštích zmnožení
Polystyrénová těla
mimo zem jim zkulatěla
Jedno vedle druhého
pohlaví jsou stejného
Z mikroklimat chladných světů
infiltrují do marketů
Rajčaty se nazývají
Při té lži se červenají
|
