na další stranu
Eda Veselý
KRÁČEJÍCÍ PÁRKY
Páry spářené v páře i vodě
vesele kráčí v jedné shodě.
Z ušatých parníků se statečně vylodily
k porcelánovým ostrovům pěšky vyrazily.
Na bílé mělčině bez pádel příborů
nohy si natáhnou až těsně k obzoru.
Na paty obléknou žluté čupřiny
s velkými labužníky si užijí malé svačiny.
OREL V ZAHRADĚ
Sedí pod drátěným obzorem
může jít okřídlen záhonem.
Na krmení čeká včas
z misky bude lovit zas.
K předžvýkané svobodě
bude pít oblohu ve vodě.
Do její výšky už nepoletí
V Zoo dostal doživotí.
ROZESTLANÉ KINO
Do kina snů jsem hlavu uložil
co budou z polštáře promítat, netušil.
Není to sci-fi, detektivka ani komedie
akční film dnes v hlavě žije.
Budík ho ráno přerušil
vstupenku jsem neplatil.
VĚTRNÝ APRÍL V ULICÍCH
Studená pila řeže ve větvích holé zatáčky
ptáčkové o mušky hřejí si zobáčky.
Promoklá ruka roluje kropenatou kápi
střízliví kominíci sněží na komíny sčítat čápy.
Po vráskách chodníků tancuje nahý prach
ztepilé laně líčí na jarní zajíčky v kavárnách.
BUBLENÍ NOČNÍHO RYBNÍKA
V hladince za lesem praskají blátěné pralinky
na prknech tekutých parketů tancují bublinky.
Pod nimi ryby se toulají a něco hledají
snad žízeň, kterou už nemají.
Vítr si usrknul z kulaté sklenice,
v bublince zaperlil reflektor měsíce.
Na kluzkém břehu rybníka
z rákosí vysvitla maska vodníka.
IGELITOVÁ LABUŤ
S lehkostí sáčku od svačiny tančila
do šumícího obecenstva listů šustila.
Z dřevěných očí stromu otírala zaschlé slzy smůly
kmen její hlavu skryl do vrásek na masce kůry.
Když v póze velikána stál jak mlčenlivá síla
za rohem větru vycenila hlučné zuby motorová pila.
TÁBOŘENÍ
Ze slunce vylétl větrník
v lese se válí výletník.
Pod pleší má trávy hrst
stromům kolem rezne srst.
Z nebe skáčou chladný blechy
studí jako holý plechy.
Ohřál si tváře u ohýnku
svačinu vložil do plamínku.
Buřty pak snědl na zemi
nůž bodl do dřeva na kmeni.
Mastnota mu z ostří kape
fakír pavouk po něm šlape.
LÉTO U VODY
Kamínky na břehu do pat sálají
plavce a skokany do vody lákají.
Slunce se koupe s rybami
rybník je daleko od vany.
Pod blatouchem vlnka pluje
žabka se na něm opaluje.
Zkus na ni vesele zamávat
skočí a žbluňkne si zaplavat.
SÁZKA NA DOSTIZÍCH NEVYŠLA
Favorit ukončil dostih nečekaně
přítulný bičík vykousl jezdci z dlaně.
Otočil podkovy nesprávným směrem
odfrkl uzdu a pokýval čelem.
Přeskočil živý plot u kraje bufetu
nozdry mu zahřměly jak motor v roznětu.
Bez nohou na hrudi běžel pak dál
trávu a pěšinky v parku podupal.
Hříva mu svobodou lehounce vlála
doběhl k masové továrně těžké jak skála.
CHRONICKÁ VÁLKA UKLÍZENÍ
Před velkou bitvou úklidu
hadr a smeták v neklidu.
Armáda prachu se šikuje
v obrovské šedivé legie.
Na skříni v liniích sevřeny
hadrovým útokem potřeny.
Milion miliard vojáků
zmizelo pod palbou smetáků.
Prohraná bitva je nemrzí
když padnou, opět vítězí.
I V NEDĚLI PADAJÍ DOMY
Sváteční příbory v záclonách zvonily
jazyky věží se na sochy klonily.
Slunce už vymetlo snílky z postele
do nosu nahlíží pečeně neděle.
Za rohem křičela ústa zdi na sypkou oponu
zubatým zubem tam bagr zapadl do domu.
ÚPLNĚK
Z mincovny noci se skutálel stříbrňák
v tekutou kapsu ho nestopil mrak.
Bledostí ryby posvítil na střechy hladinu
před okem za oknem třpytil se do stínu.
VODA
Tekutý je Země plod
ryby ji chlastaj jak o život.
Zadarmo je pro vše živé
platí za ni jenom lidé.
Když chce člověk zdarma pít
může se v dešti zaklonit.
Do hlavy pak teče němá
cenovku na sobě nemá.
PIVO
V plechu nebo ve sklenici
trumpetou je pod čepicí.
Ledové jak srdce prostitutky
koná někdy horké skutky.
Kutálí hlavu v křovinách
pivovar otvírá v pustinách.
Když se v ústní mušli lije
žvatlání je symfonie.
Pivečko zná celý svět
chlební květ to na pohled.
MLHAVÝ ÚNOROVÝ DEN
Nebe je utopeno na talíři mléka
Bůh šedé oko mhouří do hlubiny
po bradě vesmíru tam z tváří stéká
- ve vousech zamrzlé má střepiny.
Zkroucená vesla stromů kapou v bílém jezeře
ze slepých sítí rybky oken občas vyhlédnou...
Na březích ulic oči chodců míjí zasmušilé rybáře
i rotující mříže mikrokomet nad hlavou.
Jsme průzkumníci poznaného světa
co z perleťových stránek otírají mléčnou rosu.
Na stěně labyrintu písma zamlžená věta
- pod patou obra střípky času.
NAD KNIHOU
S tou papírovou loďkou z listů svázanou
lze procestovat oceánů dna i hvězdné výšiny.
Chodbami lidských srdcí bloudit pod lampou
a svědkem pravd i zločinů být bez viny.
Jak bílý klíč teď odemyká dveře minulosti
ve světle dnů již dávno vyhaslých
já vidím slavné bitvy, kruté, bez lítosti
slyším i hlasy spiklenců tam ve zdech ponurých.
Jindy zas s lovci prodírám se šerým pralesem
pak v záři ohňů líbám kapky na rtech čarovných.
S hledači hvězd se toulám černým vesmírem
sleduji stopy ještěrů na stezkách větrných.
Je mír, kde kniha v očích odráží své světlo
do prstů hladí stránky voňavě
už na okno pár šedých můr se slétlo
čas ústy hodin dýchá tikavě.
|
