na další stranu
Vojtěch Jaroš
SAMOTA
Je tu pro mě, když všichni odejdou.
Nejdřív ty, on, pak ona, všichni domů jdou,
a já? Já zůstanu se Samotou.
A tak na konci dne, znovu sám,
Samotě tu podléhám.
Když má žena usne, i se mnou v náruči,
v ten moment už za sebe neručím
a za to, co dělám, až se se Samotou shledám.
Kdybych ji podvedl
jednou i tisíckrát, na kraj světa utekl
a tam se zamiloval – nic ji nezastaví, najde mě a pak už jen běda,
že jsem ji nevzal s sebou.
Jsem jak pod pantoflem – vždy s ní a někdy i s tebou.
Ať už chci nebo nechci – zůstávám s ní a ona zůstává se mnou.
Někdy mám přátel mnoho, někdy mám přátel pár.
Najednou nejsou nikde, a tak shledávám,
možná i s vinou,
že jsem zas sám – se Samotou sivou.
Není tedy divu, že nemám přátel moc.
Kdo by se měřil se Samotou, když mi lásku dává každý den a každou noc.
|
