na další stranu
Tomáš Mladějovský
NEROZHODNĚ ROZHODNÝ
Opravdu jen letmo
se tu a tam mrknu,
povětšinou ráno,
do nemalého zrcadla v předsíni
a čeká mě tam vždy
tak trochu zrada…
Nic neřeknu
a hned kvapně pohledem uhnu.
Bože, proč se tam neobjevuje
třeba Kafka se zámeckou Proměnou,
Gogh ve slunečnicovém poli
nebo třeba Rejnek se suchou jehlou,
či Gustav Klimt ve zlatavém mámení
obrazu Políbení.
SNAD NĚKDY. SNAD JEDNOU.
Zatím na mě stále civí
a věřím, že je tam i v noci,
pije kávu a rozkošnicky pokuřuje.
Stále zírá ten proradně nabubřelý,
nebetyčně pyšný
a pohříchu mladý
obličej barového floutka
Doriana Greye.
Ach, kdybych tak ještě jednou byl,
pil jenom vodu,
málo mluvil, nepsal, nemaloval
nikoho nebalil a nekouřil,
to by se to krásně žilo…
NESMYSL.
Promiň mi mé zrcadlo
a omlouvám se i tobě,
prý hříšný,
Doriane Greyi.
|
