Martin Honzák

PIŠ SI

„...a ty si zatím
můžeš třeba psát!“

Kdyby mě ale
něco napadalo
co by bylo
trochu jiný
než moje obvyklá tvorba

a mohlo to tedy oslovit
alespoň někoho!

Zoufalých veršů
je všude plno:

Nešťastná láska
blbý pocity
samota
smutek
křivdy
násilí
a lidská hloupost
krutost
nebo neomalenost
tváří v tvář
citlivé duši
básníka
jsou témata poněkud
vyčpělá

Ta politická
zase obludně
pitomá

když žádnému
z pohlavárů
o politiku ve skutečnosti
nejde

alespoň ne
v naší zemi
kde mocní spoléhají
na mediální tlak
v jejich režii
a na hrstku věrných
voličů
kteří vždycky přijdou

a oni vždycky přijdou
zatímco málokdo jiný

je to tak trapné
a zoufalé

že snad škoda každého
dalšího verše

Nebo snad ničení
naší planety?

Téma je v módě

jenže to máme
v genech
usnadnit si život
vytvořit pohodlnou
bublinu komfortu
chrlit denně
sta tisíce tun
plastů
chemikálií
zbraní
motorových zplodin
vyčerpat astronomické množství
elektrické energie
pitné vody
i čerstvého vzduchu
skrz motory
všech našich
samohybů

kterými bezhlavě
kácíme pralesy
a stavíme dálnice
města
i další stroje
další zbraně

pro které je nutný
odbyt

a vytváříme umělý
svět
protože jsme chytřejší
než příroda

a po nás
civilizovaných a osvícených
deseti procentech
bohatých obyvatel planety
při všem našem plýtvání
zůstávají denně
miliardy tun
odpadů

hodíme je do popelnice
a dál nás nic nezajímá

Jenže kdo z nás se chce
doopravdy vzdát
zděných obydlí
teplé vody
jídla ze sámošky
v ohromujícím nadbytku
tepla a sucha
mobilů
internetu
a televize
s pěti sty programy?

Bohatí vždycky
bohatli z chudých
po tisíce let
kolonizování
a násilných zabírání
jiných zemí

a když vstoupily do hry
virtuální peníze

Afrika se topí
v hyperinflaci
přelidněná Asie v plastu
Amerika dluží
Číně vlastní kalhoty
a plácá se po ramenou
protože jsou borci
když zabrali Indiánům
zemi poté
co jich desítky milionů
povraždili
během pár set let
a dnes se bojí
pustit si k sobě
kohokoli
aby se jim nestalo
to samé

a všechny ty jejich řeči
o svobodě
když teprve předevčírem
zrušili otroctví
a včera pustili
černé k bílým
jim nevěřím

stejně jako tlakům
českých médií
a jejich strhávání pozornosti
hned tam hned onam

když ukazují svět
v nejhorších barvách

a přitom tu nemáme
extrémní chudobu
války
ani živelné
pohromy

Je pro mě divná hra
která zjevně
vyhovuje těm
kdo stojí v pozadí
a o nichž se moc neví

a všechny ty hloupé
loutky
co se nechávají vodit
jsou zjevně rády
že mají o čem
mluvit
a nad čím se rozčilovat

Raději zůstanu
u svých témat
tipl bych

i když píšu
dokola to samé
jen v jiném kabátě

třeba však časem přijdu
na nějaký nový
střih

SOPEČNÉ LIDSTVO

Z utlačovaných vrstev
naší planety
žhavý hněv
impulsu života
jí samé
vytryskne

a valí se po úbočí
sopečným polem

Trochu to drhnutí
tektonických vrstev
práší

a tak okolí zahalí
mračna
asi jako
za jejích mladých let

když se život projevoval
pulsováním
hornin
kolem rozžhaveného jádra

tančily divoce
jako indiáni
okolo ohně
či planety
kol slunce

a tu a tam
na sebe příliš
naléhaly
až z modřin
vznikly drahokamy
v tkáni světa

na níž se chováme
jako rakovinné buňky:

Vše organické
hubíme

a neorganické
vytěžíme
a překryjeme budovami
a asfaltem
jako slimáčí stopou

lávou
jíž protneme
lesy a louky
pod níž
více než sto let
tráva neroste

Chrlíme energii
ničení
odpadů
a chemie

a ani do vesmíru
se neumíme podívat

aniž bychom si představili
něco jiného
než války

Za vrchol pokroku
máme jaderné zbraně
ničivou sílu
počátku planety

i jejího konce
v naší režii

O ČEM (NE)PÍŠU

Začal jsem mluvit
o svém románu
ale uprostřed věty
mě vyděsily rozměry
tématu

a moje příliš
malé nadšení
o něm mluvit

že jsem nakonec
jen mávl rukou
a smutek
polkl

Snad je to tím
že jsem netvořil
už dlouho
a pouze jsem se
trochu vzdálil!

Kocour se ke mně
při psaní
těchto veršů
přitulil

přede a jazykem
drhne mé vlasy
jako by ty ulpělé
ochromující
a zmatené chmury
z hlavy jednoduše
odstraňoval

Odháním ho
i jeho něžně drsné
způsoby

Někdy mi prostě
není pomoci

NAŠLAPOVÁNÍ

Chodím jen okolo
kulis bytí
po špičkách
pokradmu

kloužu po povrchu
podivností
a z mnoha neslaných
nemastných snah
se upoceně šklebím
bez valného úspěchu
o úsměv
zuby vylámané

a to jsem ani nenašel
další rychlostní stupeň

Převodovka má také
zuby vylámané
aspoň si s ní
rozumím
a ať tam cpu
cokoli
motor huláká
ve vyšší rychlosti
kterou se beztak
nepohnu
ačkoli efekt
zní hlasitě

Únava rozmazává
kdekteré obrysy
zarputile lovím
jiný převod
spojka prokluzuje
a vůz se cuká

zběsile točím volantem
jen však dokola
objedu blok
šedých domů
a když zastavím
vůz sebou trhne

vyrazí mi to dech
marně ho dlouhé
vteřiny hledám

pak naskočí
a kdoví jestli
díkybohu

Říkáte možná:
„Vyměň stroj
za jiný
to lepší má přeci
za sebou“

marnost mi ale
ulepila ruce
špínu za nehty
drhnu kartáčem
až teče krev

a nic nepomáhá

Pod stěračem pozdrav
strážců pořádku
vyzývá mě
tak jako já se
vyzývám
ke změně

ještě ale neuzrál
ten pravý čas
zdá se

Cosi na mě
jistě čeká
a plané naděje
tu a tam přiloží
polínko do ohně

Vzplane
a alespoň on
má jasno

TLENÍ

V čase rozpadu
první poslední
odváto v zapomnění
odvaha fuč
a jenom pomyslet
je nic než marnost

Nepřekročitelný stín
vlastních temnot
svazuje
ubírá
energii

tiché tlení
v polobdění
překreslí skutečné
na parodii možností

V hlavě vichřici
jež rozfouká to něžné
do ostnatých drátů
vlastních omezení

nemožnost sdělení
frustruje
k uzoufání

a povrchnost
malých cílů
činí je nemožnými

o těch velkých
ani nemluvě!

Odcizení
ve vztazích
vkrádá se
do malých slůvek
jež zuby cení
a pokoušou
jen co natáhneš dlaň
k pohlazení

jizvy se zacelí
ale stejně už
váháš
a v očekávání bolesti
dotekem šetříš

Co dříve těšilo
nyní vyčerpává
a změna pro změnu
není šťastná volba

říkáš si

jenže bez nádechu
tísníš se v koutě
ostří na krku
zařezává se
do kůže
hlouběji
než je snesitelné

a teplo krve
v čůrcích stéká
po hrudi

TRIP

Jak na tripu sjetém
s bandou vágusů
po kolejích létem
jdu za tajemstvím.

Ukrývá se v dáli,
tak jistě to vím!
Tak jistě! Však zdali
se v tom nemýlím?

Prochodil jsem boty,
duši vyslyšel,
ač jsem do té sloty
ještě nevyšel

a kámoše nechal
kdesi podél cest,
jak jsem příliš spěchal
jít na vlastní pěst.

Zůstal jsem tu trčet…
Nemůžu se hnout,
ač jsem kdeco přečet
o tom, jak výš plout.

Po kolejích létem
jdu za tajemstvím,
báseň třese světem,
zatím jen tím mým.

Ostatní tvorba Martina Honzáka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Medúza, Časový pres a další
DV 97/2018: Krok do neznáma a další
DV 96/2018: Roztančený, Uragán a další
DV 95/2018: Pravda z nitra a další
DV 94/2018: Samožer, V první řadě já a další
DV 93/2018: Po bouři, Trosečník a další
DV 92/2017: Zloděj, Protiklady a další
DV 91/2017: Poušť, Mapa a další
DV 90/2017: Hráz, Vrah a další
DV 88/2017: Střední věk, Včely a další
DV 87/2017: Přátelské nakopnutí a další
DV 86/2016: Vzkaz, Zloděj klidu a další
DV 85/2016: Průjmy, Zabiják a další
DV 84/2016: Na molu, Telefonát a další
DV 83/2016: Jarní míza a další
DV 82/2016: Šála Šílená a další
DV 81/2016: Rozhoupat se a další
DV 80/2015: Rytířský sál a další
DV 79/2015: Debata, Sebevrah a další
DV 78/2015: Telefonát, O myších a další
DV 77/2015: Hrabě Ego a další
DV 76/2015: Realita, Odpuštění a další
DV 75/2015: Klepání, Žít v budoucnosti a další
DV 74/2014: Dramata, Rozseknutí a další
DV 73/2014: O rebelce, Démoni a další
DV 72/2014: Láska, Spisovatelka a další
DV 71/2014: Oslava, Zajatec a další
DV 70/2014: Napětí, Podivné poselstvi a další
DV 69/2014: Diagnóza, Vzácný přítel a další
DV 68/2013: O strachu, Ego a další
DV 67/2013: Výjimečný, Černé myšlenky a další
DV 66/2013: Mocná čarodějka a další
DV 65/2013: Neklidné vody, Krásný život a další
DV 64/2013: Rybolov, Šťastlivec a další
DV 63/2013: Plískanice, Rentgen a další
DV 62/2012: Bratři, Procházky a další
DV 61/2012: Mé múze, Přízraky a další
DV 60/2012: Houbař, Kámoška a další
DV 59/2012: Quijote, Síť a další
DV 58/2012: Odpočívadlo, S přáteli a další
DV 57/2012: Jiné barvy, Čokl a další
DV 56/2011: První jízdy, Křižovatky a další
DV 54/2011: Nahý, Verše v míse a další
DV 51/2011: Dravá řeka života, Přítel
DV 50/2010: Dospívání a další
DV 49/2010: Strach, Balada o pánu z Vídně, Ztráta
DV 45/2010: Po třicítce, Můj čas a další
DV 36/2008: Dědeček, Potkal jsem anděla
DV 103/2019: V atriu hotelu a další
DV 101/2019: Vlak do nikam a další
DV 100/2019: Rytmy nitra a další