Pavel Kašpar

***

Řekni mi, ať nechodím.
Co když jsem ten pravý.

Co když ti spravím mixer tak,
že tě úplně rozseká?

Dokážeš mě pak milovat?
Celým srdcem nebo jen kouskem?

***

Poplácám tě po zadku
až se ti zatřepou tváře.

A svoji studenou rukou
mi vjela do kalhot.

Zasměješ se
a řekneš ještě.

Myslíš plácat?

Nebo než tě
vykouřím,
tak pusu?
Ještě?

ASI HIPSTER.

Ve stylové bekovce
vyladěném saku,
kalhotách šíře husích krků,
mokasínech s chutí holých kotníků.

Na vodítku pes,
v ruce pytlík.
A v pytlíku hovno.

Poctivé, teplé, čerstvě sebrané.
Jako od babičky.

Psa už jsem venčil,
ale s hovnem jsem se ještě nepromenádoval.

***

Po chybách, které uděláme,
následují pochyby.

Pochyby o tom,
jestli jsme chybovali dobře.

Chybami se člověk mučí.

A pokrok
je jen další krok
po tvém kroku předchozím.

Šlápnout do hovna,
je taky pokrok.

Než ti tvoje milovaná
oznámí po šuku:
Pošuku!
Slez a budeme si vykat.

***

Nakresli si obočí,
ať se ti ženský v práci nesmějou,
když žádný nemáš.

Mně to nevadí.
Nerostou mi fousy,
tak si nakreslím knír.

Aby mi chlapi v práci řekli,
že jsem kokot.

Mně to nevadí.
Ale co ty?
Když žiješ s kokotem.
S nakresleným knírem.

***

Spálím poslední dřevo,
zvednu ruce
a nechám se od tebe umýt.

Mokrá steskem
natahuješ smutnou ruku.

Kam až dosáhneš?
Nepodám ti ručník.

Starej známej ksicht tě uvidí nahou.
Voním.

A co ty?

***

Už do té třídy nevkročím.
Dnes už ne.
Stejně je nevětraná a plná smradů.

Malých roztomilých
s andělskýma očima.

A velkou bagetou,
ambiciózním taťkou,
kterej v šatně krade mikiny,
šuká sekretářku
a manželce předplatí pevné připojení.

Neučíš se, smrade?
Dostaneš pětku denně ve vinotéce.

Klidně se ubodejte kružítkama,
hrdinně pičuju.
Než vstoupím.

Rodičák, konzultace, porady
a ples školy.
Takové male uranové doly.

Kdo vydrží bude osvícen!

***

Dnes je tak krásně.
Nechceš si lízat na lavičce?

Tu tvoji piňakoládu
schovanou v přesladkém kornoutku.

Nebo tu moji malinu,
kterou asi sám neulížu.

Kolem proudí vylezlí ze šestky,
trojky i pětky.
A my si v klidu lížeme na lavičce.

Usmíváš se.
Jsi dřív hotová.
Mně to ještě moment potrvá.

Dnes je tak krásně.

***

Ta omeleta,
cos mi dělal v neděli k snídani
byla výtečná.

Zajela do mě
jako ty v sobotu večer.

Uděláš mně ji častěji?
Což takhle neděle v úterý?

***

Kamarádi už nečekají.
Žádní nezbyli.

Možná ještě neumřeli,
ale už jsou dávno mrtví.

I ten přechytralý Jura.
Ten se umrtvil už po čtyřicítce.

Nebo to byla třicítka?
S neoholeným klínem?

Kamarádi došli.
Jen zjistit kam.

***

Jen si tam tak sedí a kouří.
Dvě bezdětný holky
s velkejma kozama.

Víš proč máme tak velký kozy?
Protože nemáme děti.

Nám se to mateřství vrazilo do koz.
Čím víc toužíš po dětech,
tím větší máš kozy.

Jen si tak sedí a kouří.

A co já?
Vyfoukne jako dým třetí, plochá,
bezdětná.

Tobě se to vrazilo do vlasů,
hlaholí společně obě kozaté, bezdětné.

Hodina mezi kozama a vlasama.
Co byste radši, plemenní bejčci,
s hlavou hipstera, rameny horala a
srdcem Dalibora?

Hodinu mezi kozama nebo vlasama?

***

Hlavně nepřestávej pít.
Co na tom, že se upiješ k smrti.
Stejně už ses jí upsal,
svojí první básní o konci lásky.
Hlavně nepřestávej psát.

Na stará kolena zezadu,
vrazíš péro do kalamáře
své staré povislé inspirace.
Jak bude vypadat výstřik
tvého básnického střeva?
Vsázíš na pár kapek hořké ironie?
Nebo Dyji slabomyslných sraček
s vůní vepřových kolen?

Hlavně nepřestávej psát a pít.
A nezapomeň matkám vychvalovat syny.
I když jsou to kurvy,
milují je.
A nohy ti zpřeráží,
když o nich řekneš křivého slova.

Třeba pak na vozíku
vjedeš rychleji do síně slávy.
Všichni ve frontě se rozestoupí
a navzájem se okřiknou,
„pusťte kripla dopředu,
ať mu to neuteče“.

JSOU ČTYŘI RÁNO.

Z čajovny
vedle nonstop pohřební služby
se ozývá ruský smích.

Určitě pijou silnej ruskej čaj
z plechovky po babičce.

Radost je na místě.
Každou noc
mezi dvanáctou a čtvrtou
mají u pohřebáků
happy hours.

Dva za cenu jednoho.
A ke každé kávě
kremace domácího mazlíčka zdarma.

Zmizí vaše starosti
vyčistí se karma.

***

Budu tady
když ruce zkřehnou.
Když zimou tváře blednou.
I v líné odpoledne,
když zavřeš oči.

Budu tady.
Po levé straně les.
Aspoň chvíli.

Budu tady
Každý den
S trochou štěstí rozptýlen
v duši a fotkách,
černých vtipech.

Budu tady,
ve větách i panácích.
Na studenem polštáři,
mém oblíbeném oltáři.
Vždycky tváří v tvář.

Budu tady
A otázek spousty.
Vždyť mě znáš.

Jak říkáš,
na to mě máš.

Dáme tousty?