Pavel Kašpar

***

Pojď mě ojet,
zašeptala mi do vlasů.

Vždyť jsem se, lásko,
sotva vzbudil.

Měl by ses radovat,
že ses vůbec vzbudil,
zaševelila s úsměvem
a vyhrnula si noční tričko.
Až po bradu.

A pak kdo je tady ujetej,
blaženě dodávám.

Ale tady by ujetá
Chtěla být ojetá.

Zrodila se básnířka
a nohama napsala velké vé.

***

Oči nechám venku
a vstoupím do tebe po rukou.

Chytnu tě ve tmě.
Nelekej se
veď mě.

Výmluvným jazykem
ti na oplátku
za tvoji otevřenost,
popíšu všechno,
o co mi šlo.

***

Zešílím na chatě u řeky.

Těch much a komárů,
kteří na rozdíl ode mne
nejsou prázdní.

Sotva letí.
Plní mé krve a škvarkové pomazánky.

Zešílím ubodán.
Offline.

***

Každej mě v životě
někam posunul.

Někdo vpřed
a někdo zase zpátky.

Vpřed a zase zpátky.
Dopředu a dozadu.

Někdy se z toho
i děcko narodí.

A to je teprve posun.

***

Komíny na protější střeše
klapky trombónu.

A žadnej dým.

Kudy mam fouknout do baráku,
aby vyšel černý tón,
místo mrtvýho souseda?

Rychlej infarkt po obědě.
Prý měl jahodový knedle.

Jméno neznám.

Škoda lásky,
která padne vedle.

Ostatní tvorba Pavla Kašpara publikovaná v Divokém víně:
DV 102/2019: Asi hipster a další