Věra Kulišová

PODZIMU

Tak dávno to je,
zas vidím ta pole
z časů mládí,
kdy moji kamarádi
v krátkých gatích,
pouštěli papírové draky.
Vítr se proháněl strništi,
rozdmýchal oheň v ohništi
a voněl dým bramborových natí.
Na chuť brambor zčernalých,
se sbíhaly sliny
a my jsme je hltavě jedli
rukama od černé hlíny.
Ó, jak šťastní
jsme tehdy byli.

SMUTEK KVĚTŮ

Naposled se motýl
sklonil nad květem
a nektar pil
Podzim přispěchal za létem
nastolil svoji vládu
Motýl se zakuklil –
zesmutněl květ a zvadl

HOJ PADÁ SNÍH

Hoj padá sníh –
letos poprvé
vločky bělavé
nebe roní
Hoj padá sníh
do měst a do vesnic
lesů i polí
Hoj škoda je –
už ho k nám nevozí
Martin na bílém koni

VĚŘ SVÝM SNŮM

Veronice

Věř svým snům
které v mysli dlí
věř ve Štěstí i Zázrakům
věř ve svoje síly –
jen slabí nevěří
že dojdou k cíli

Věř svým snům
a neopouštěj je
i když se zprvu nezadaří
Vždyť věčná Naděje
tě celý život doprovází

JAK SVÍZEL PŘÍTULA

Jak svízel přítula
přisaj své paže
k mému sóma
ovíjej…prohřej kosti
ať cítím teplo blahodárné
a pocit sounáležitosti
Nepřestávej

Zůstaneme provázáni
navždycky
jak v dávné báji
uzel gordický
co nikdo nerozváže
Už neodcházej

ŠÍP AMORA

Šíp Amora vždy bodne
nečekaně do těla
a nebere ohled
když láska se zrodí
jestli nám prospívá
anebo škodí

XXX

Utopím v tobě vínko žal
Za pouhou chviličku
už klesá klesá ke dnu
Když ale další skleničku
ke rtům zvednu
ten lumpík na povrch vyplaval

VČELKA

Ta včelka malá
od rána pracovala
tisíce květů opylila
Však proč by bědovala?
vždyť nektar nasávala
a příjemně se zpila

XXX

Setkání se zlem
tě načas zlomí
rána se zacelí
Však paměť zrádná
i po letech vyvolá zhnusení

GENOCIDA

Český národ zvolna mizí
už má namále –
likvidují ho politici
a lichvářské penále

XXX

Nevydat času
slova co zamrzí
použít jemného hlasu
a nedojde na slzy

U KŘÍŽKU

Žaluje křížek u silnice –
zde stopu zanechala
zlá babice s kosou
Jen jednou ťala
a uhasly dvě svíce

PŘEVLÉKAČI KABÁTŮ

Dřív než vzlétl do
do oblak
třešně ochutnával
modrý pták

SMUTNÁ REALITA

KDYSI –
talent a píle
prý úspěch zajistí

DNES –
nedojde cíle
kdo penězi nešustí

TOLERANCE

Tak křehké je soužití dvou
jak pavučina mezi stromy
kterou se bojíš protrhnout
a raději hlavu skloníš

JEŠTĚ…

Ještě mám sílu věřit pravdě
ještě nezavírám oči vidím-li křivdu
páchanou na komkoliv
Ještě si nedávám roubík do úst
je-li třeba slov
mé nohy nejsou ještě svázané pohodlím
ještě jdu kam chci a kam je nutno jít

Až příliš často mi jde vstříc lhostejnost
moc často musím hledět do prázdných očí
a kapky jdu prázdných slov
pozvolna rozleptávají moji duši
Příliš často se chytám prázdných rukou
a mnoho nohou z davu vidím kráčet k propasti
Přesto však ještě podávám
pomocnou ruku s lehkostí
Ještě ano
Jak dlouho ještě?

Ostatní tvorba Věry Kulišové publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Klidu noci a další
DV 96/2018: Letní, V památníku mysli a další
DV 93/2018: Haiku
DV 87/2017: Mým dcerám a další
DV 86/2016: V přírodě, Příchod podzimu a další
DV 81/2016: Zimní, Jarní atmosféra a další
DV 75/2015: Nedočkavě, Začni hrát a další
DV 66/2013: Pach kůže a další
DV 102/2019: Hold lásce a další
DV 101/2019: Hold lásce a další
DV 100/2019: Zima je už jiná a další