Věra Kulišová

ZIMNÍ

Větrné poryvy
rozčísly větvoví stromů
Lehounké vločky
bílého krajkoví
jak pápěří jemné
zvolna se snášejí dolů
Země sklovatí

Krev kmenů
ukryly kořeny
Jak volání o pomoc
se nese od Božích muk
havraní krákání
přichází mrazivá noc -
země spí

JARNÍ ATMOSFÉRA

Mám ráda první jarní dny
kdy se zem otevírá
a raší křehké bledulky
i ocúny - ty v barvě lila
vše kolem sebe prozáří

Víš lásko pokaždé mě okouzlila
ta atmosféra toužení


Tvá ruka náhle uchopila
mé útlé zápěstí
a sune se pozvolna
výš - ke krku…až na vlasy -
ty jemně prsty prohrabuje

Viď lásko jaro je vášnivé
a omlazuje

NA LÉTO MÁM KRASOHLED

Léto - na tvé období
mám krasohled -
když poupata se rozvíjí
tak včelky nektar sají
a motýli usedají
na každičký květ
Já - pohlcena euforií
slyším v nitru zpěv

Když zamračeno je
a bouře na dohled
když blesky křižují se
v prudkém střetu
tak stejně cítím vůni květů
a slyším ptačí zpěv
Já slyším zpěv

Všechno je krásné
v letním čase -
paprsky slunce chmury smyjí
vše kolem opět usmívá se
má mysl bloudí v poezii
a uši slyší zpěv
Já slyším zpěv

KVĚTY SAKUR

Tak jsme se dočkali -
konečně rozkvetly
sakury před oknem
Na odiv dávají
své růžové krajkoví
a prozářily jarní den

Mrazy se umoudřily
Deště a vichry dravé
Prozatím odložily
své kruté zbraně
Projde mi myslí -
nádherné obrazy malované
budou dny příští
Příroda začne barvy míchat
jak zkušená ruka výtvarníka
a do zimy už nepřestane

ŠÍPEK

Podzimní slunce
nebe zjasní
paprsky hladí
šípek rudý
Je tak pyšný
že sládne a krásní
pro brzké šípkobraní

Krutý mráz
v noci chladné
poprvé políbil
jeho líce
Vysátý…bez krve
rychle chřadne
v keříku na větvičce

HLADOVÉ KAMENY V OHŘI

Ach Ohře řeko mého mládí
v záplavě suchých dnů
se nedobrovolně svlékáš
a obnažuješ své nitro
Už neslyším tvůj dravý hukot
ten zpěv vln v tónině allegro
Jen tmavý líný proud
se tu a tam přelije
přes drobné kameny -
ty obří tvá voda nepolévá
Trčí ze dna jak smutné obelisky
tak nahé… tak hladové
po tvém pohlazení
a u jejich paty
pozvolna zmírá vše živé

NOSTALGIE

Vzpomínková nostalgie
je otravně vlezlá
V paměti ryje
ohledy nezná
když v hrudi pere
na valše oprýskané
a zvrásnělé žitím
prádlo staré
Smutek cítím

To noc dává
zelenou vzpomínání
Z dálky mi mává
ztracené mládí
Proč odešlo jinam
když já jsem tady?

MOHU BÝT VŠÍM

Mohu být vším
o čem snívám
Jsem ta která za rozbřesku
se kochá trylkem ptáků
Jsem rosa z vousů
ječných klasů -
když ji vyroním
chmury z čela smývám
a ulevuji stesku
Jsem nádoba co v sobě mísí
lásku a dobro s nenávistí
Jsem bytost přivedená do světa
kde s osudem se často rvala
Prokleta i milována
mám podobu člověka

NEJISTOTA

Oči jsou branou
do naší duše
a ty v těch mých
umíš číst
Bojím se že odhalíš
touhu nečekanou
kterou skrývat
stud mě nutí
Bojím se že tvé oči
potom zchladnou
a vyšlou signál odmítnutí

ŠÁLEK TICHA

Je cítit do daleka
tvůj šálek ticha
Jak ti chutná?
Zdali víš
že je ta vůně smutná
pro člověka
co stále čeká
že promluvíš

ROZTOUŽENÍ

Čekám tě roztoužená
s nastalým večerem
Tma černošedá
pozvolna halí
líce horečnaté
Nachystala jsem
dráždivé maté
z cesmínových květů
Snítku z růžového vřesu
do vlasů si vpletu
Pro zesílení slasti
vonnou mastí
tělo potírám
Svou vášeň
do útrob ti vmetu
Spěchej - touhou umírám

CITOVINY

Ráda se dívám
na tvoji tvář
když ráno
oči otevírám
Ty lásko tu moc máš
že chmury z čela stírám
když se usmíváš

Tvé pohlazení
sametově jemné
v době odpolední
mě rozehřívá
Pak lásko ve mně
v radostném opojení
tisíce slavíků zpívá

Pálí a žhne
jak oheň Mefistův
v noci tvá dlaň
když sune se k mé
Lásko - dotek tvůj
je mocná zbraň…
tak mě pomiluj

INVESTICE

Z tvé vnitřní pokladnice
nasávám do tepen i do žil
vše krásné co v sobě máš

Jsem dobrá investice -
cos do mne vložil
to zase vybíráš

OBLINY

Své štíhlé tělo
lehkou řízou kryji
Nežli ho uzříš celé
chci aby podnítilo
lehce zahalené
tvoji fantazii

Až obliny pod hedvábím
tvé smysly vzruší
pak šeptej mým uším
že bys chtěl hladit
vše co tě svádí
a co zatím jen tušíš

Háv zlehka snímej
odhal noci rozvášněné
moje tělo bílé
Z kůže mi slíbej
kapky touhy vypocené
a pak mě přikryj tělem

VZPOMÍNKA

Tvé oči lásko dokázaly
žasnout laskat hladit
a pálit jak jiskry žhavé
Tak často usměvavé
měly svit hvězdy za večera
Když jsem se do nich zahleděla
jako bych procházela
nekonečným vesmírem
Jen Smrt je zhasit dokázala
a teď je kryje černá zem

MÁ RADOSTI…

Má radosti
I když mi chutná
tvoje přítomnost
nebuď tak prudká!
Jsi chvilkový host
pocit přelétavý
co do zmámené hlavy
vehnal endorfiny
Tak uber energii
dřív než smutek nečekaný
tvou euforii zchladí

Ostatní tvorba Věry Kulišové publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Klidu noci a další
DV 96/2018: Letní, V památníku mysli a další
DV 93/2018: Haiku
DV 87/2017: Mým dcerám a další
DV 86/2016: V přírodě, Příchod podzimu a další
DV 75/2015: Nedočkavě, Začni hrát a další
DV 66/2013: Pach kůže a další