literární časopis založený v roce 1964

Jakub Fišer

POLANOVA CENA ZA ROK

Nejde o to, z čeho mám či nemám radost. Nemám ji snad jen proto, že vám stále musím psát skrze hromadný email, mé stránky www.jakubfiser.net sice fungují, ale panáčkové od těch zaklapovacích krabiček bývají snad ještě menší, než jsem čekal… Pak už mám jen radost.
I z toho, že mě pozvali, nepozvali, i z toho, že na pátou hodinu, ač to bylo od čtyřech, i z toho, že jsem musel parkovat bez placení, když mi Jirka Hlobil volal, že je už tam všichni jsou, ať koukám dorazit. Tak jsem tam vlítnul, našel místo až na konci, v tu ránu mi vyhlásili čestným uznáním a já to převzal od pana Baxy a jen jsem ho jemně upozornil, že asi budu mít botičku, zas jsem vylít ven, abych pomohl Pepíčkovi Hrubému do schodů. Vezl jsem ho původně já, ale musela ho vzít má maminka, která se „k tomu všemu“ vlastně náhodou přichomýtla. No a tak jsme vstoupili po druhé, když už byl projev závěrečný a děkovný, že se všichni dostavili. Ano, není zač, přijdem zas, přijdem zas….
Jsem rád, že se pomalu začali courat i další lidé pozvaní na pátou, jako obvykle si požvatláme a jako obvykle vezu zas Pepíčka domů, jako obvykle si pak dam tři piva v hospodě a jako obvykle kolem desáté do pelechu.
Velkou radost mám, že hlavní cenu dostal výtvarník Vhrsti, konečně jsme se osobně poznali a tykáme si. Naše maminky se znají dobře a blahopřály nám, každému zvlášť a křížmo. Také blahopřeji, naše drahé maminky…
Tak až mi zas bude někdo psát a říkat, že jsem zlý, namyšlený a ubližuji lidem a že to s propagací své letošní první ceny přeháním, tak máte pravdu, je to ještě horší. Jsem také hodný, pokorný, pomáhám lidem a přeháním to s propagací i své druhé letošní ceny.