Adam Táborský

I KAFKA BYL MLÁD

křídla očí
dvorců tvých
chtějí ožít
v dlaních mých

na papíře tuší leda
ve středu
v moulin rouge
studentská sleva

PROSTOR

a i když člověk ztrácí přátele
a nalézá prázdná slova
v mlze na skále
z bláta
do rovin
včera znova
viděl v televizi svůj sen
ve vězení je mlha den

VĚČNOST UŽ PŘES DVA TISÍCE LET

kůra stromu
mládne
jak had se obléká
do křížalové koule
stojícím kvílením
adoruje
hluk Adamovy nostalgie
s padajícím listem

SOUČASNOST?

roucho pastýřovo
roztrženo
od lemu
po lem
ovce mají stále hlad

SMYSL BEZE SNU

prázdně kráčí
prázdnými kroky
v posteli
osamělá kapka
bechcerovky

příteli

stekla po tváři
promarněná

místa v diáři
minulosti
nastavená
zkalená přítomnost
v prachu
zoufale
čeká na bláto

LÉTO/PODZIM

měsíc velký jak jablko
pronásledující každý sen
podzimního sběrače
půlka za půlkou
jablko za jablkem
čekaje na měsíc
poslední
sezóny

PŘIŠEL O TO CO NIKDY NEVĚDĚL

z vázy hledí mráz
prsty kopretin ojíněné měsícem
snášejí se na dřevěnou podlahu
slunce vypaluje varhánky

v lese výškových budov
přeje si nalézt jehličí
v posledním patře vzdálen sluneční soustavě
lidem

nebyl panic
nebylas panna
i přesto společnou noc zamáslili
přišli o to
co nikdy nevěděli

BEZRADNÉ OKO

oko zrcadlí dvě tváře
jednou mou
a jednu té panenky
s kterou si už od deseti let nehraji
matka ji z Nottinghamu nikdy pustila
spojení bylo bez šance
začal jsem si hrát s lukem
místo hraní na doktora
jsem brousil hroty šípů
bohatým bral

po převratu mě opustila žena
i s dětmi se vydala na Západ
o Berlíně bylo slyšet jen v rádiu
sbalil jsem luk
vydal do Albionu

ruměná dáma se posmívala
do doby
než zjistila
že jsem zbojník z Lipoltic
mé jméno

při dnešním dni
rok od posmívání
oko matky
zrcadlí dvě tváře

ZASE FILM

při střetu planety se Zemí
jímá mě Melancholie
rytmu
opuštění elektronického světa
a producírování se lesními prostory
ruku v ruce
s melancholií

TEN DEN

den při zrození vichřice
makovice zvučely na koncert
introvert vysloužilý slavík dirigoval
zrychloval pohyby křídel svých
tmavých oblaků přibývalo
trvalo dobu vyšperkovat první a poslední vystoupení
odsouzeni růstem hráli se ctí

PRO RANĚNOU SRNU

mizející za stěnou kouře poslední startky
rozteklé řasy kontemplují
s účesem bez účesu
zkřížit cestu přijíždějícímu bazilišku
s vytřeštěnýma očima a zářícím čelem?
dokouřit cigaretu?
napsat mu?
přisedám a nadhazuji milostný půlrým
"miluji tvé rozvázané tkaničky"
výdechem oxidu uhličitého rozhání dým
"miluji kremrolové trubičky"
"miluji tvé vlasy říkající - jsem bláto tak si do mě šlápni"
"miluji svého doktora - teď to píchne zuby zatni"
"miluji konstrukce linií tvého pohádkového úsměvu"
"miluji souzení a akademické debaty bez hněvu"
"miluji souznění s poškozeným andělem s tebou"
"miluji když mé oblázkové vzpomínky v lávě šedé kůry tonou"
"miluji nastupování do své tramvaje"
pokynul jsem ke dveřím
odjeli jsme prázdné lavičce mávajíce
dnes už nepovečeřím
nikdy neřekla
že mě miluje
ani mých nosních chlupů
stále ho milovala
toho večera jsme se milovali my

nikdy
mi ani jemu
nenapsala

TVRDÉ JÁDRO

Naléhavá vlhkost žen
Věrnost pulzujících tepen
Pláče v čistotě cesty i smutku města
Průvodce vytéká ze zjizvených očí
Poutníkův převozník traktorista
V mrakodrapu hrdlo nesmočí
Co měl by říci o životě?
Ve voliéře dní truchlit nad zkyslým mlékem
Chemickým postřikem rozkvétají jabloně

Nad vyschlého těla hrobem

DOSTAL/A SI SE K NĚMU?

v třetím oku poezie jsi ztracený
jak dvouoký kyklop
třetí oko bez duhovky
třetí oko s dotekem
vědci vyvracejí kyklopa
s jedním okem vidět zkrátka nelze!

neurověda se ke třetímu oku poezie nedostala

ŽIVOČIŠNÝ DRUH

hudba vln
prosakuje solí omšelého chrámu starce

vanitas
na udici
vanitas
samotářskému zápasu slunce
vanitas
ovcím bez vlny
vanitas
rybám žijícím z planktonu či rybožravým
vanitas
jehněti
nezapadajícímu
do básně
do vody
jež mele

JEDNA VESNICE

dvě ruce práce a spousta dřiny
bolest spermiové sliny
každým dnem naříkáš na nepořádek
bída opuštěných matek

pět minut práce a vůbec dřiny
hovězí hamburger plátek slaniny
každým pokojem rozléhá se nářek
kečupu a opuštěných zátek

BYLA MOJE LÁSKA

spravedlivě
byla moje
láska

na trhu uzmuta
mudrcem mi z dlaní

na počátku byla zahrada
až po ní trh

záhon květů lilií
mé milé
hřál slunce

dráp kosy mé
setnul panny
čekající na vojány

na trhu uzmuta mi byla
spravedlivě
z dlaní mých
má láska

za peníz
na prsten
jež svírám nyní v dlani
místo dlaně
mé lásky

I AM ON MY WAY

I am on my way
zoufale opakuje otec do mobilního telefonu
snaží se vysvětlit dopravní situaci
soucitně pokyvuji
jako kdyby byla nějaká šance
zachycení signálu druhým volajícím
půl hodiny
jedna zastávka
bilance žalostná
a pro pána očividně více jak pro mě
ač nejsem rodinným mluvčím
vypozorovávám

nejedná se o synův první fotbalový zápas
pán se snaží ozřejmit svou věrnost
z padající krychličky
usuzuji na neúspěch

nevím
jak pán
ale já jsem stále on my way do mekdonaldu
půlnoc ještě neodbila

HLEDEJ

hledej obsah pera
jak cestou domů
znáš každý krok
den za dnem
absolvuješ hodinovou chůzi
nejméně dvakrát
co na tom že máš doktorát z filosofie
a studuješ na čtvrté nejlepší škole na světě
když jízda double-deckrem stojí 43,182

Ostatní tvorba Adama Táborského publikovaná v Divokém víně:
DV 74/2014: O ničem a další
DV 73/2014: Znáš to že jo a další
DV 72/2014: Pohovka a další
DV 71/2014: Naivita, Dobrota a další
DV 69/2014: O čem by to mohlo být a další
DV 67/2013: Vídeň, Smutek a další
DV 66/2013: Specifický bůh a další
DV 65/2013: Přechod, Začíná jaro a další
DV 63/2013: Načrtl sis někdy svůj poslední plán na list starého koránu a další
DV 62/2012: Prostě jinde a další
DV 61/2012: Haná, Zase změna a další
DV 60/2012: Symfonie, Případ uzavřen a další
DV 59/2012: Pisoár, Erekce a další
DV 58/2012: Defekační imperativ básnického střeva a další