na další stranu
Adam Táborský
PŘECHOD
první paprsky omračují i netopýra
celoroční zima odešla
s jarem
přišla touha
a zářivé brýle
platónské jeskyně
záda stínů
hledání protějšků
ZAČÍNÁ JARO
střevíce zjizvených sloupů podpírají skleněnou tvář
kdy modré obrazy
modré barvy
zvýrazňují bílý rám
jak křečovité žíly
bílá stehna
v pavučině lýtek nasliněným prstem obtahuje infrastrukturu
včetně dvou uzavírek
femoralis
KRYPL NÁHODY
plete
vyšívá
prarodička
maminka nasliněnou jehlou
projíždí kůží
svého děvčátka
napravit
krev
buňku
jádro
vzlyká se strukturou
vzlyká z příčky deoxyribonukleového žebříku
ATLAS II
lebka klečí na hrobu
majitele těla
polibek kvítka
vkládá hrobník do očnicových jamek
XXX
vybarvuje oblázky
barvami duhy
černá žlutá bílá
bílá žlutá černá
koktejlová
tou rozbije sousedovo okno
z multikulturalismu
PLES LOMU
den jasný jak měsíc v poledni
prsa mechu
zahalena róbou pavučin
závoj rozmarýnu připomíná škrabošku vějíře
kameny ochlupené rosou
dýchají testosteron
veličenstvo šťovík připomíná cylindr chvějící se na holi
sliny stalaktitů rozezvučí skleněné dno
činelovou vážností a cimbálovou výřečností
zábava graduje
a vítr bolí nohy
kompenzace zpropitným
zoceluje obnaženost číšníka
až bude noc jasná jak slunce o půlnoci
obnoví se těžba
nasycené nádrže signalizují
startovní pozici
vítr do poslední skleničky a do prvního výstřelu
dělá svou
věří ve význam altruismu
TMA VE SVĚTLE
mění se pohledem do lampionu
zima popraskaných dlaní
políbená neznámými prodavačkami
těla
jehlových končetin
dusí papírový život
odfukující lýkový vlásek
KVĚTY
spisovatelé pro chlapce
spisovatelé pro muže
vymřeli
mrtvý spisovatel nerozumí
dočítajícímu čtenáři
vykonavatel nerozumí
mrtvým řádkům
rozpadlá slova
hrobní deska dělí souznění
čas
minulý
historický
současný
sedavý
PROBUZENÍ
držav mentálního postižení nechce se syn vzdát
od nože až k míse
hlava k zemi
upadla
v odrazu potřísněného ostří
zří ex-otec potřísněnou tvář
uspokojení
projíždějící krkavicí
střet se kachličkami
neprobouzí
ať si Růženka spí svůj příběh
probudit by se nechtěla
MEZI BORDELEM A PARKEM
pod zředěným nebem posloucháme nářek nymfy
faun
je v práci
skutek rozednívající kapradí
nepatří lidem
slza stromu lásku nahradí
erotický pud technika spojila klihem
éterické bytosti polidštit
lidi zmytologizovat
Bůh společnost knihy
nevědí
jepice se nestrachuje
dokud neuhodí blesk
nepřijede bagr
nezavře se kniha
KRÁL NA POČÁTKU DVACÁTÉHO PRVNÍHO STOLETÍ
pro tu holku
co včera nad ránem potratila
to dítě mohlo spasit Adamov
dnes prodává květiny
za hubičku by je nikdo nechtěl
a za 15 korun sotva dvě
nedokáže plakat slzy
krůpěje rtuti stékají do dlaní
v záři neonovýho Masaryka
by si žila měsíc na vysoké noze
květiny vadnou
zítřejší čtrnácté narozeniny
neoslaví ve třech
holka není nešťastná
věří ve svého krále
RYBÁŘSKÉ KŘESLO
židli se netočí kolečka
věznice příbytkem končetin
halasí stagnaci vnitřního světa
zapadaného kameny
bez světla bez hvězd
už dvě hodiny svírá prut
už dvě hodiny svírá propisku
ni ryba ni báseň
zlobit se bude manželka
i milenka
KONFRONTACE V LÁSCE/LÁSKA V KONFRONTACI
čardáš krčmy
zuby skla
zametla
renesanční večernice
průvan zůstává
zvaný host
má Marilyn
vějička sukně zahaluje střepy
rozostřené pohledy kůže
"za chvíli přijde manžel"
kickboxer
"zemřeme spolu"
SVATÉ MÍSTO ŠEDIVÍ
vrásky hřbitova přibíjí
kočku v barvě noci
na zeď duší
ocas sešitý v puklině
milosrdenství předurčenosti
ovívá kočičí kožich
na místě
kde opelichá
kříž se pohne
kočka neseskočí
je moudrá
ví
životy bez ocasu
nejsou plnohodnotné
hroby pokryté listím
předznamenávají zimu
předznamenávají současnost
počítače pokryly sítě
hřbitovními hrami
satelity umožňují kontrolu
nad mrtvými
nehýbají se
vše je v pořádku
vypíná televizi
"miláčku dejme si kávu"
sešitá strážkyně zůstane věrnou
mrtvým
sobě
do posledního chlupu
i když si tím aureolu nevyslouží
LOGIKA ČTENÍ
kdo to čte je prase
už se s ním nebudu bavit
kdo to čte ten není normální
jaká jsem já?
kdo čte tohle je fakt vostrej týpek
určitě má čtvercové obroučky
kdo čte tohle je fakt intelektuál
dej sem ovladač ať se nenakazíme
kdo čte tohle musí být v pubertě
kde jsou ty časy
kdo čte tohle musí být státní zaměstnanec
takového času
kdo to čte má smysl pro víru
takových moc není
kdo to čte musí mít přehled
chtěla bych se s ním seznámit
kdo čte tohle musí milovat upíry
chtěla bych s ním splynout
kdo čte tohle má můj obdiv
nerozumím tomu
mu
kdo to čte musí mít prázdnou mysl
vždyť to jsou samé obrázky
kdo nečte
není nic
|
