Rudolf Dundr

OSKERUŠE

Je trpká, když nezralá se kouše s růžovým líčkem, s tváří plnou pih.

V tu dobu ještě bez chuti by chtěla se už líbat, lepší je nespěchat a nechat zatím být.

Až s létem později zalije slunce zrání a zvrcholí svou dobu, jež žádnou nepředhání,

pak zezlátne a bude čas. Nastane sklizeň. Bude kvas.

Je plně zralá. Teď je k nakousnutí.

Dobře se kouše, ani trpká není.

Má sladký úsměv a je i k políbení.


Věnuji na stará kolena své milované ženě Marii.



A to je, Lu, ten největší a nejstarší strom oskeruše v Čechách… Měl by ještě pamatovat příchod rodu von Dundrů z Alsaska za panování císaře Rudolfa II. do okolí Slaného. Tehdy byl Slaný ryze utrakvistickým a evangelickým královským městem. To se jim hodilo, když je jako evangelickou šlechtu při náboženských masakrech započatých Kateřinou Medicejskou v Bartolomějské noci ze zničené země vyháněli… Tak vidíš, jaké dosud živé, byť ne tak němé svědky dávných dob doposud potkáváme!

Ahoj Ruda


STŘEVÍČNÍK PANTOFLÍČEK… KVĚT AFRODITIN

Tuze krásný, chráněný kvete v křoví pod strání,

Neprozradí nic ze své své krásy,

Afroditě nožky krášlí!


To, že v tajemno se halí,

krásu svou jen poodhalí.


Když nekrášlí Afroditu,

šálí pastí hmyz v svém květu.

Muška z toho zmatená opylení dokoná.


Tahle láska v tomto květu, ta je skryta, očím, světu.

Tajemná je tajemná

tato krása vesmírná.






FEROMONY

Nejen lidské feromony působí nám na hormony.

Nejen hřebec nebo klisna svým chřípím si nejsou jista.

Nejen motýl nebo včelka

musí čichat, kde je čnělka.

To protože příroda, zbláznila se docela.



Vyvinula feromony, přes které nás družky loví.

Když sameček na blízku ucítí svou samičku.

Hned je z toho celý paf, i když cítí jenom smrad.



Dejte pozor na samičky!

Chemicky to jsou jedničky.

Vůněmi vám blbnou hlavu,

přitom myslí na zábavu.