na další stranu
Václav Bárta
TAK Z TOHO NOČNÍHO ČEKÁNÍ POVSTALA
NOVÁ BÁSNIČKA (ASPOŇ TA- OSTATNÍ UVADLO A KLESLO)
Ty nejsi slabá
Žena
V obvodu dvou sáhů nakypřená
Jsi ženská fest
Všechna čest!
Jsi rustikální baba
I když jsi jenom noční přízrak
Zdáš se mi (nádherně nestydatě)
Útočíš na mé žluté gatě
S padacím mostem
Prostě
Povedlo se ti na mě vyzrát!
Pumpuješ horkou krev do mých oudů
Vracíš mě k prapodstatě
kořenů mého rodu
Já Oráč na vejminku
(zvlášť když mám v sobě sklínku)
Zkušenou rukou vedu pluh
Jak sám Bůh
Obdělávám tvou rodnou hroudu…
Nojo! Co ale přijde pak
Až protřu zrak
A noční zdání promění se na den?
Co když má pověst oráče
Zapláče?
Potom tvá rodná hrouda (krindapána!)
V noci tak krásně obdělaná
Zůstane ležet ladem…
Co teď s tím? Co s tím pak udělat?!
Teď Babo raď!!
ŽE JSEM TUHLE BÁSNIČKU NEPSAL JÁ,
TO URČITĚ POZNÁŠ, KAČENKO…
NO, HÁDEJ, KDO ASI?!
Kdybys jí měla celou černou
Jo to by bylo Káčo terno!
Kdybys jí měla pěkně na blond
Musela by mi čelist spadnout
Kdybys jí měla kapku zrzi
V nejmenším mě to nezamrzí
I kdybys měla fialovou
Neřeknu Kačko ani slovo
(Jen bych byl nerad za vola
Není náhodou dohola?)
Šiknul by se mi důkaz
Tak už jí Kačko ukaž!
TAK JSEM ZASE SPÁCHAL KRÁTKÝ ŘÁDKY, KAČENKO.
UŽ JSI MÁLEM NA KNÍŽKU, DĚVČE MOJE,
ALE JÁ TEN KÁMEN NE A NEODVALIT.
Trčí mi v trenkách jako skála
Má pusa si tě oblaskala
Důkladně Pěkně Pomalu
Já zběhlý posel z Alphaville
Polibky jsem tě zavalil
Všimni si toho závalu
Ramena Tváře Krk i pusa
Lalůčky Šíje Nos i prsa
zavaleny jsou polibky
Postupně Fest A hodnou chvíli
vrším svou touhu do mohyly
Až k nohavičkám u pipky
Nenechám kámen na kameni
Reaguj žábo na prameni
Na zával ve tvé posteli
Dřív než- ledovče z Dolomitů
Tvá mocná nálož dynamitu
Mou tvrdou skálu odstřelí
SNAD SI TU BÁSNIČKU NEBUDEŠ BRÁT OSOBNĚ, KAČENKO
Peřinu jsi už načechrala
Nevstávej ještě moje malá
Do postele tak načančané
Má jeden lehnout jak si ustele
A v klidu natáhnout si tělo
Já nevím co to do mě vjelo
Že jsem tě místo do peřiny
přehnul přes pelest postele
To se tak s jedním někdy stane
Snad bys má lásko neplakala?
Máš na tom jistý podíl viny
Že mi teď raší jako proutek
Jen v košilce a bez kalhotek
Dělala jsi mi laskominy
No tak se utiš moje malá
Křičíš: už přestaň! Já to nevydržím!
Ty nejsi člověk Ty jsi zvíře!!
Vejskáš jak ogar na Podluží
Celá se chvěješ Nejsi k utišení
Lámeš si nehty Skřípáš zuby
V křeči zatínáš pěsti
Mumláš jak Janek zlatohubý
Už! Už!! Už držíš nohy křížem!!!
Chvěješ se jako ptáče…
Ach bože to je nadělení!
Slunce už vstalo A ty pláčeš!
A na peřinu pod pelestí
Kapou ti slzičky štěstí
TAK JSEM TI, KAČENKO, TU NĚŽNOU BÁSNIČKU O JEDNOM UNAVENÉM PTÁČKOVI A ROZTOUŽENÉ PĚNIČCE TROŠKU PŘEPSAL. CO TOMU ŘÍKÁŠ?
Zpěváčku ptáčku nespi už
Jak můžeš ještě spát?
Jaro se blíží Tak se vzmuž!
Já chápu že jsi v pánu
Když noc k samému ránu
Musel jsi prozpívat
Pěnice pěla nad řekou
Z toho jsi ptáčku naměkko…?
Pěnice oči protřela
Už zase vrtí prdelkou
Bránici k zpěvu opřela
A klokotá jí hrdélko:
Skřivánku jásej! Vítej nový den!
Na tvoji počest krajem zní
v podání krásné pěnice
árie koloraturní
Raduj se že jsi oblíben!
Dneska jsou hromnice
Dneska si musíš vrznout
Kdybys měl zmrznout!!
|
