Miloň Čepelka

Ze sbírky Mandel sonetů

Sonet o hrůze z toho,
jak jsi daleko

Ledva jsem vypil odpolední kávu,
černou jak duše zlotřilce,
tu sám jsem, rovněž ve chvilce,
propadl do tmy bolehlavu.

Klopýtám tam a nejsem vstavu
uvidět aspoň jiskérku.
Sdírám si duši na štěrku,
a plísníš-li mě, pak jsi v právu.

Je trestuhodná takhle ztrácet
naději ve tvé usmání,
vždyť už mi dávno není dvacet

a nejsem kvítek na stráni.
Přesto, zbaven tvé blízkosti,
celý se třesu úzkostí.

Sonet o starém dilematu
v novém rouše

Propátrám dvě slova, která jsou si
oč vzdálenější, tím víc příbuzná.
První je luna. V noci stříbro trousí,
a to snad pouze robot neuzná.

Ten naopak je blízký, div ne v tanci,
se slovem druhým, jímž je oblá nula.
Kleká před ní jak hříšník před monstrancí.
(Avšak i mnohé z lidí uhranula.)

Luna a nula, nula, luna,
luna jen jedna — a šik nul!
Luna je harfa mnohostrunná,

leč počítač si odkliknul...
A teď, má milá, rozhodni ty:
dát na rozum či na své city?

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Miloně Čepelky publikovaná v Divokém víně:
DV 51/2011: PF 2111
DV 43/2009: Haiku
DV 41/2009: Ú S M Ě V
DV 40/2009: *** a další
DV 33/2008: Monolog k noži
DV 32/2007: Nděje
DV 31/2007: Sonet o tobě a o starých slovech
DV 30/2007: Sonet o tobě jako o inspiraci
DV 29/2007: Sonet o podzimní skepsi
DV 28/2007: Sonet o tobě a o našem milování
DV 24/2006: Sonet o konci všeho převtělování
DV 23/2006: Sonet o velkém třesku na konci cesty
DV 22/2006: Sonet s vážnou prosbou
DV 19/2005: Sonet o nespočetnosti tvých krás, Sonet o věčné pošetilosti
DV 18/2005: Sonet o touze a s blatouchy, Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou
DV 17/2005: Sonet o básnění pro tebe, Sonet o milostném rýmování
DV 14/2005: Sonet s vážnou prosbou
DV 11/2004: Ticho, Noc a další
DV 8/2004: PF 2004
DV 2/2003: Červené jablko, PF 2003