Marie Kofroňová

MODRÁ Z POPELE

Nevěří na stěhování
          duší.
Přesto přežila
několik svých životů.
I bezvěrci
dali jí za pravdu, neboť...
Nic není hmatatelnějšího než
spadnout hrobníkovi z lopaty
a modřinám říci:
jsi květ, vím, že opadáš...

A potom?

Mezi zemí a nebem
si to dopoví.
Uzraje dlouhý
na slovo vzatý
              dech.

JISKRA

Pomalou kávu
rybí lžičkou mícháš.
Hlasitou hvězdou Cink -
aby zde někdo Byl.

Množí svá zrcadla
dno.
Dvojité tísně
Ouha.
Cín zvonu
srdce
dávné samoty.

PŘED RYBÁRNOU

Čas loví
nalomenou třtinou.

Volání do prázdna.

Ryby doplavaly dávno
a ty, na něž osud čeká
- do šupiny -
ve vzduchování akvária
venkovského obchůdku,
říkají:
to ne, nevěřte, zase
přijdeme...

Mlčíš.
Rukama vrážíš
o čelist vteřiny.

Před vitrínou
- v tobě -
postává
z jiker pech.
Ostatní tvorba Marie Kofroňové publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Pozvání, Talisman? a další
DV 129/2024: Lůžkové oddělení a další
DV 127/2023: Úděly, Zlom a další
DV 125/2023: Jitra, Vesnická madona a další
DV 124/2023: Křídlo v rohovém pokoji a další
DV 123/2023: List z poslední propouštěcí zprávy a další
DV 122/2022: Upomínka na rok 1950 a další
DV 120/2022: Tam u nás a další
DV 119/2022: Klopotání, Slepec a další
DV 118/2022: Věnování, Pokoj, který není a další
DV 117/2022: Myšlénka, Štěstí a další