na další stranu
Marie Kofroňová
UPOMÍNKA NA ROK 1950
(Věnováno internovaným řeholníkům a řeholnicím)
Po dlažbě život.
Zatichlá léta.
Ústrkem světla
slova rozemletá.
Na zemi míra.
Modlitba Něčí.
Odvezli ráj?
Prst v ráně.
Pod okny
dýka -
na jehněčí.
Oblaka sama
spadla.
Dosbírat.
/15.9. 2022/
PŘES ÚSTA
Na Dračí Hoře -
říkávali.
Tam, co mísí
oheň, prach a žluč.
Půjdeš – li však,
štamgastově
na točené do hospody
na krajíčku
Támhletoho města,
zaslechneš
- ouhorečně -
zelený chmel zrát.
Rybí stromy.
Hostina.
/17.září 2022/
DOHLEDÁVÁNÍ
(Věnováno Pateru Exnerovi, post mortem)
Kolikrát
- na prst tenký -
datluješ… A
vezmeš za kliku.
Kolikrát vstoupíš,
očekáváš tvář.
Alespoň pohyb
z podvíčka podzimů.
Tak vrostlý
jako cesty
u nás na horách.
Je to již dávno
co jaro vešlo dveřmi.
Odtáhlo oknem,
dokola zapadá…
Kořeny slunce.
Kořeny!
A střepy?
Je to jen sklenka
světlem broušená.
RŮŽE
23.7.2022
Rozkvetla
na stůl, růže bílá.
Ticho,
ouzko ptačí spí.
Jak uvěřit:
sebe opustila!
Pro jedny oči.
Pro Oči.
Obětní dým to není,
bělmo dávných těl.
Opakuje cosi,
ale ve mně.
To hlína zraje
do perel.
PO POHŘBU
Zbyly jen dva
věnce.
Shora rostla modř.
V obraz se slévá
pohled na blížence.
Ospalým kruhům
pláče duha
na pomoc.
Dnes
Nikdo nevolá.
/ 15.9. 2022 /
|
