literární časopis založený v roce 1964

Ada Petrová

Pravdivé lži

Něco sis odnesl a něco dal mi. Přes kusy listů zelené palmy soukám se svým pohledem z obyváku oknem ven. Bezhlučná křídla křičících vran nesou mi myšlenky neznámo kam. Jenom mě tu nechávají. Opuštěnou. V obyváku v pokoji jsem jen jeho ženou: "Dáš si ještě chleba?" A já říkám: "Dám." V hlavě mám však (co - víš sám*) a tvou vůni plazící se ze vzpomínek receptoru zákeřně mi do otvoru ústního a nosu. Klepu trochu kosu, když si řeknu tiše (snad to není klišé), že jistě tepla (díky zaň) přinesla by tvoje dlaň, chlácholící k pokoji jak tu tvoji, tak moji

pravdivou lež.

*jména v příběhu byla změna, protože jakákoliv podobnost by nebyla čistě náhodná.