Petr Jandl

Dopis sestřenici

Elektrické oči
noční vlasy
tělo jara

atom nabitých elektronů
zaslouží si zraky diváků
a světla reflektorů

tvá touha provokovat
smát se
nebýt dubem
nesloužit prasatům
 zaslouží si světla diváků
a zraky reflektorů

Ruka
jež nutila mě běžet s tebou ulicí
zneuctít cylindr hloupostí
byla
věčnost
tvého smíchu ztřeštění
a naplnila elixírem
zkumavku dalších měsíců

Nedávno poezie a rádiové vlny
staly se
novým dotykem
v černé jeskyni
rodinného života
který zabijí
veškeré sny
poupata
vitalitu
 jepičí mateřskou láskou
zpuchřelými mozkovými závity
a kávou nohama v troubě

Neboj se
neboť ten krok můj zpáteční
vede do ohromného labyrintu mravenců
s východem
však
stejně u tebe

a navíc můžu říct

ZA TVOJE PLNĚNÍ
MÉ LÁHVE
BOŽSKÝM GINEM
SE ČINÍM MÍČEM MAGICKÝM
V RUKOU TVÝCH
S OHROMNOU SILOU
OVLÁDAT
ZRAKY REFLEKTORŮ

(publikováno v Divokém víně 9 / 1965)