na další stranu
Václav Hrabě
Stoptime
Nebe jde
přes město houpavým krokem pouťových husarů
tajně jak filmová hvězda
stárne
den
Neboj se to není
válka
to jen tramvaj pod Klárovem (přepadená
záduchou a nemohoucností)
vykřikuje
že nikomu není dvacet
věčně
Spíš
tiše jako rozmarýn do potoka hozený
za nevěrnou láskou ještě nám zbývá
pět cigaret a spousta milování
Na stole černý chléb laciné víno
Za oknem nebe – husárek malý
v děravých botách Jak je krásné
aspoň občas se probouzet
odpoledne! Pravá tvoje ruka pod hlavou mou
a levicí mě objímáš –
(Potichu s nožem v zubech
se kolem nás plíží stesk)???
To v rádiu za tvými zády
se miluje divoce a smutně
muž jménem Hulan s macatou basou
Spíš
kolébána křikem
lásky ještě bláznivější
než je ta naše
V tuto chvíli jistě aspoň někteří pánové
seriózní počestní a usedlí
(za každého režimu a roční a denní doby)
se zvedli od svých zaručeně spolehlivých aut
manželek a televizorů
aby burácivým hlasem tragédů
vznesli obžalobu proti cynismu a amorálnosti
nejmladší generace Ale ty spíš
(pravou ruku pod mojí hlavou a levicí mě objímáš)
jako rozmarýn do potoka hozený
a já se dívám jak kýčařský soumrak
otrhává zapadající slunce kousek po kousku
jako lístky kopretiny
(Má mě ráda Nemá mě ráda?)
A zbývá nám ještě pět cigaret a spousta
milování
|
