na další stranu
Michael Lorenc
Sonet o tichu
Preferovat cit
je jako do němoty
rozumu se zpít.
Přeceňovat rozum
je jako poezii
abstrahovat v prózu.
Proměňovat svět
ohněm vlastní vůle,
nebo se jen procházet
jako socha v žule?
Stát v zákrytu svých těl,
den za dnem, když se smráká,
sám do sebe se nořit, stvořit
ticho pro zpěv ptáka.
Jen pár vět
Dávného domova
zahrada pustá...
Pomalu odplouvá
co mělo zůstat.
Za živým plotem
dálnice tam a zpět,
z jabloně totem,
z hudby slov jen pár vět.
Jak mračna plynem
ve vzdušných proudech,
až náhle zhynem
na cizích hrobech.
Bílé nohy
Břízy v mlze.
Tanečnice bříz
a jejich vratká chůze
strohým chrámem mlhy.
Skrz iluze haluzí
přicházejí o haluze
iluzí.
V němé hrůze
rozvazují uzel schůzek
v sedmi barvách duhy.
Proudem strouhy
bílé nohy
dlouhým krokem
vzdalují se...
Břízy v mlze.
Pozdní léto
Ruce,
ve kterých tančí
plody pomerančovníku...
Slunce
skryté v pomeranči
jak v době svého vzniku.
Nalíčeni, kroužíme
po obvodech prstenů,
opuštěni, bloudíme
větvovím kořenů.
Ještě řvou v kupoli
oblohy lháři.
Ještě šumí topoly
- samotáři.
Smutek
Tak hluboko,
že slova nejsou k mání,
tak daleko,
že skutečnost je zdání.
Tělu nedopřáti chléb
a duši lásku,
anděly spanilé
vodit na provázku -
Jaký úděl lidský:
S ptáky létat v oblacích
a zároveň být zasypáván
tekutými písky...
Ráno
Kachní letka čeří nebe z východu,
líheň světla dýchla dávným žárem,
zjevná niternost se smekla z obvodu
Země v klamnou dostředivost arén.
Soustředěná vůle vtančit do tvarů
sílí v tichu umlčených úst...
Nevyhnutelné jsou pády Ikarů,
svobodná je jenom touha růst.
Zdi
Sál plný světel v mé paměti,
v domě na zbourání.
Jak přebrousit ametyst
touhy v rubín přání...
Co vyzařuje do tmy
magnetický kruh manéže...
Svět nehmotný, svět hmotný...
Kdo z nich lže?
Zdi myšlené, zdi zřené.
Prosakuje jimi horká krev.
Zdi jinými zdmi zděné
a ticho - neslyšený zpěv.
Dávno jsem za sebou zavřel
betonová vrata osudu.
Posunky, gesta, tvary, tváře...
Tou cestou už nepůjdu.
Sál plný světel v mé paměti,
v domě na zbourání.
Zas slyším, jako před léty,
břesknou znělku domobrany.
|
