Josef Jaroš

Bál se cestou po P.

Večerní vzduch udělal jí modrý svetřík černý.
Rána s loupáčky, hračky, naháčky, svěř mi!
Noc lilek zalila, já se jí lekl
černý svetřík přes hlavu ti svlékl.
Jak je to dávno!
Dnes večer se leknín na jezírku lekal,
lokal vodu, chtěl se utopit,
žít nechtěl v lese plném šavlí.
Chlapec lásku dávil.

Když není

Olše velí ševelení,
chlapec jeho vymýšlení
dělá, vymýšlí dva hlasy.
Lehla si.
Stříbrný rybář u Dářka ulehl u potoka
vrávoravě, chlapec loká, sen se líbil.
Políbil.
Černý les, kat, hebký kabát chystá popravu.
Ztratili hlavu.
Sní každý, kdo doufá.
Sen málo platí.
Je třeba umět, ne
jenom být, nejeden věřil.
Už ráno běží k dveřím.
Už nevěřím.

Bez názvu

Na dvorech opuštěných továrniček
mají kalužinky plné sklíček,
do náhon močí svoji věc
vrba, tklivec tesklivec.
Černí skřítci závody své zavírali,
měsíc do mraku se lísal malý,
lehla tma a na dvorec
zavrávoral vrápenec.

(publikováno v Divokém víně 5 / 1970)

Ostatní tvorba Josefa Jaroše publikovaná v Divokém víně:
DV 20/2006: Sprcha, Zavrní a další