na další stranu
Martin Kubeček
Křeče
Dvěstědvacettřimilionůpětsetdvanácttisícdvěstěšedesátsedm
rozespalých hadích očí
na mě mrká z akvária
s amazonskou orchidejí,
až se do nich ponořím
získám veškerou moudrost nebes,
a svět se přes noc změní v úděs
jako ve velkovýpravném filmu,
provazy deště vystřídají záplavy felliniovských vizí
dštících z přístrojů na umělou hollywoodskou bouři,
všechna voda se vypaří,
amazonská orchidej i hadí oči seschnou na troud,
lidé budou pobíhat, lamentovat,
vraždit a krást bez sebemenší příčiny o trochu více než je obvyklé,
kláštery, synagogy i nejsvatější mešity
se ztratí v sutinách bordelů a supermarketů.
VELIKÁ SKLÁDKA UPROSTŘED PRADÁVNÉHO SVINSTVA.
Perly vržené kdysi proti zdi dosud vězí v popraskané omítce,
poletující papír a zvířata se zastavují o zohýbané
sloupy pouličních lamp.
Mé myšlenkové koma proniká ještě hlouběji,
ale to už připomíná skoro incest s feministickou matkou Marií.
Fofrem to vem čert.
A tak si teď zvolme tu nejpůvabnější miss Války,
ještě než nás mračna pohltí grandiózní erekcí zdrcujícího hluku.
Neznám neznám sebe
Zafixován na bronzových lopatkách
polopatických paravětrníků,
jsem obdobně vypreparovaná figurína
přilepená slezinou v jedné lajně
s milimetry vlastního těla
v požáru rajské hudební deflorace.
Melancholium
Bledý komár tonoucí
na dně ucpaného dřezu.
Nezazpívá.
Snídaně
Snídám ruský východ slunce,
snídám déšť, zimní tmu,
žaludeční plísně
a pár starých desek soulu,
což je ovšem mnohem víc,
než kdy budeš mít ty, Bože.
Do vlastních rukou
Plasty z domácnosti?
Ani plasty, ani domácnost,
jen pěkně rychlý výtah procitnuvší
nad nesmírně blaženým šálkem předstírání
libovolně předstírané nedotknutelnosti
z
předpředpřed a posledního léta
probděného na tripu
v ústřicové uniformě arabského Belzebuba.
|
