literární časopis založený v roce 1964

Petr Cincibuch

Janě

Je po bojích.
Zplenil jsem všechna hnízda.
Jsme sami,
na mořské pláži se slanou
krajkou.

Je smutno a co zbývá.

Láska má,
má křída plavená,
se neusmívá,
se neusmívá.

Nesvačily

Na konci travnaté plochy letiště
stojí pojízdná krychle s šachovnicí
červených a bílých čtverců.

Psal jsem na ní své první básničky
a cítil, jak mě lano navijáku
zvedá do modrého ticha.

Když mě pak město stáhlo a vycpalo
slámou jako králíka,
a já si tě zkazil,
myslel jsem na ta žlutá a stříbrná éra,
která se natáčela ke Konopišti,
anebo zasvištěla zničehonic a odnikud,
a s nosem u země rozpažila
v trávě.

***

Sedím na zeleném břehu řeky.
Z pravé strany se z dálky zvětšuje dívka,
prochází za mými zády
a zmenšuje se v dálce po levé straně.

Jednou jsi tak prošla kolem mne i ty.

Na stožárech vlály trojúhelníkové vlajky
a já v plné víře věrnosti
koupil dva slaměné klobouky.

Ušila jsi na ně velké modré mašle.
A měli jsme safiánovou knížečku
plnou veršů.
Už je to několik let.

Po zeleném břehu řeky přechází
z levé na pravou stranu dívka...

Už je to několik let,
co jsem ti neřekl hezké slovo.

Červenec 1970 v Českých Budějovicích

(publikováno v Divokém víně 6 / 1970)