Petr Cincibuch

* * *

Odpoledne již nestačil ani kapesník
se čtyřmi uzly.

Byl to úpal a země zemdlená
nemohla srazit horečku
v podpaží kopců.

Jen nízké vlašťovky byly nadějí
— a vskutku: navečer se vítr slitoval
zamračeným štěstím.

Než prvně zahřmělo
stály už všechny necky na dvorku
a poslední asparágus byl vynesen,

kluci na zápražích v trenýrkách
tušili prvního verše z Nerudy
pochopení

a zem rozpukané své brázdy
nastavila živé vodě
jak milenka k ránu již mdlý klín
k poslednímu orgasmu.

S první kapkou
i režná sukně padla
a Viktorka vzpažila sebevědomé prsy
jak hromosvody smrtelnému blesku.

Pak rozeschlý hamr
zas vrátil řece hudbu
a ryby pod jezem
vypluly k hladině,
aby polykaly prstýnky

(ó panny, teď měly jste vyjít).

Však divý smích plašil
k hromničkám
a když střemhlav a dlouze
padal déšť,
že Noe zas sháněl sekyru,

vyletěl náhle motýl, pln pelu
a barev,
a za ním svatební závoj nad lesem
nesl jak vlečku večer,

co přesahoval jen včelí roj
na česně,
tížící sladkým teplem
jak ňadro nad kojencem.

Za Viktorku
dvě minuty ticha
stály jen jedle
a namísto smutných vraníků
bílý kůň kopal do jisker.

Ornament

Šikmo jak krasopisné písmo
šrafoval déšť
poslední koutek bílé naděje,

nepřišla

a já opřen o strom
bez puků a z vlasů curůčky
vzteky se ukusoval.
Když náhle stála přede mnou
štíhlá a v letních šatech
a zdálo se, že přišla,
aby mohla házet kabelkou
a říkat:
Pršelo, víš, ono pršelo.

Víš ono pršelo

Ornament

Jak loď bez stěžně
hnal ho vítr
napnutou plachtou plandavých nohavic
mezi mlaskavými kalužemi.

Měl v ruce klíč k otevření nebe
a v kulatých obroučkách
pomrkávající oči, jakoby dodnes
vše bylo pro ně poprvé.

Pan farář — šeptly babky
a spěchavě pomalým krokem
se táhly pod krtinami deštníků
ke kostelu.

Déšť nám páral poslední svatební
košili
a vzlykal jen zvon.
A já dodneška nevím,
mám-li schovávat tvé svatební
oznámení.

Svatební oznámení

Ornament

Tichou něhu jasu
v panenkách dětí,
když na svahu mávají na vlak,
tu jejich lítostivou radost
viděl jsem v tvých očích.

A oči, z nichž pes se z vlka
podíval po prvním pohlazení,
a zůstal před vchodem jeskyním,
tu nevyslovitelnou oddanost,
co nahlas mlčela, i v tvých
viděl jsem očích.

Tak laskán bál jsem se říct
tvým malým rukám
a do mých šlépějí našlapujícím
krůčkům,
že nejsem všemocný,
a není vše radostnou hračkou.

Miluješ

(publikováno v třetím čísle Divokého vína, 1964)

Ornament

Tehdy jsme stáli na rohu
a čas,
ten nebyl pánem.

Varhaní vítr v rozházeném listí
list
listlist
list

varhaní vítr vpletl do vlasů.

Na nebi z dvou veršů kačen
barvily se javory,

Ach,
tak
střemhlav
umřít
za
báseň...
... a bylo víc,
v tom pádu prostřelených křídel,
než touha okusit.

Poprvé

Ornament

Já vždy miloval za hrob

A když jsem umřel,
přineslas mi věnec,
zlatý věnec
se zlatou stuhou
a říkalas: bylo to hezké,
a dalas mi ten věnec,
zlatý věnec
se zlatou stuhou
a naposled podala ruku
a díky
a nezapomenu
ahoj.

Ornament

Někdy, když vstávám z mrtvých,
sundávám věnec se zdi,
dávám si ho na krk
a běžím čestné kolo.
Jsem první,
však ty už netleskáš.

Tak obcházím hrob
a šlapu si macešky,
co vzpomínaj zapomnění.

Smutné dekorování

(publikováno ve čtvrtém čísle Divokého vína, 1964)

Ornament

Láska až do hrobu

Je mi šedesát let.
Mé matce je osmdesát sedm.
Už nevychází, nevaří, jídlo jí dováží
pečovatelská služba.
Denně ji navštěvuju, ohřívám jí v ešusu oběd.
Klofne do něho a prohlásí, že to zase není
k jídlu.
Tak ho sním.

Dlouho mi trvalo,
než jsem přišel na to,
že to dělá promyšleně,
aby mi mohla něco nabídnout...

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Petra Cincibucha publikovaná v Divokém víně:
DV 98/2018: Přituhuje
DV 97/2018: Eva Bay
DV 92/2017: Platinová destička
DV 90/2017: Řekla jsi pořád brečím
DV 89/2017: Vůně příkopových květů
DV 87/2017: Vánoční
DV 81/2016: Sněží
DV 79/2015: Předzvěst
DV 78/2015: Narozeniny
DV 73/2014: Petr Cincibuch vzpomíná na své seznámení s Divokým vínem a na Zdeňka Bouše
DV 72/2014: Padá voda
DV 70/2014: Zdeněk Bouše, Jaro na mém hrobě
DV 68/2013: Mišpule
DV 67/2013: Vijé koníčku
DV 66/2013: Ráno
DV 65/2013: Za vsí
DV 64/2013: Včely
DV 63/2013: Rudolfinum IV.
DV 62/2012: Rudolfinum III.
DV 61/2012: Možná
DV 60/2012: Řekni to
DV 58/2012: Zimní zahrada, Z milostného rozhovoru
DV 57/2012: Padající slunce, Podzimní, Jednu pod jazyk
DV 54/2011: Stříbrný déšť, Zlatý déšť
DV 53/2011: Rudolfinum II
DV 52/2011: Koncert
DV 31/2007: ZPRÁVA O STAVU MÉHO STÁŘÍ ZE SRPNA 2007
DV 27/2007: Nemám sílu
DV 26/2007: Tobě
DV 25/2006: Neláska
DV 24/2006: Smrt, Potopu a další
DV 23/2006: Z nerezové misky
DV 21/2006: Janě, Nesvačily a další
DV 20/2006: V dubnu u okna tvého domu, (Karlovy Vary) a další
DV 20/2006: Průhledná tma
DV 18/2005: Vrány, Večer a další
DV 18/2005: Hluboká ztráta, (Je noc v dálce hřmí…)
DV 17/2005: (Červenec, krásná volavka…), Srpen a další
DV 16/2005: Zlatý řez, ´68 a další
DV 14/2005: Noc s Vladimírem Holanem
DV 13/2004: Dnes v noci, Saint Rémy
DV 13/2004: Už mi dej pokoj
DV 12/2004: Tři čtvrti na podzim, Torzo a další
DV 12/2004: Nepředaný vzkaz
DV 11/2004: Koblihy
DV 103/2019: Září
DV 10/2004: Medový kámen
DV 10/2004: Po čtyřiceti letech
DV 100/2019: Znáš mě ale nikdy jsi mě neměl
DV 9/2004: (Pod cypřišovou korunou…)
DV 9/2004: Emilu a Robertu Příhodovi
DV 8/2004: S listím, Věnováno J. K.
DV 8/2004: Osvědčení o zániku branné povinnosti
DV 8/2004: kresby
DV 7/2003: (Vstoupili jsme do loďky…), Nejistota
DV 7/2003: Láska je věřit, že láska je, Bude se mi stýskat
DV 6/2003: Prázdninová neděle
DV 5/2003: Pak přijde tma
DV 4/2003: (ty nevíš…)
DV 2/2003: Kolo, Safety Match a další
DV 1/2002: Medový kámen, Strom shazuje shnilá jablka a další