na další stranu
Tereza Šimůnková
Novoroční
Klopýtání sny jak minovými
poli na každém kroku
to trochu bouchne trochu
bolí derem se dopředu vlasy
samé peří peřiny bez těl jsou jen
prázdné vaky noc klade oka
na pytláky líčí si důlky bez očí
zítra se všechno přetočí
do důlků v posteli
sype se maso
zakrývám si hlavu
to ne já to samo
do děr v nebi zátky
nacpat pěsti krotký
po bradu zamrzlí v peřině
vedeme obranu v poslední vteřině:
novému roku starý chyby
na živé sny valium
vale snům
Za zrcadlem
Skleněným světem náhle tvoje pěst
vytáhnout mě ze mě to by chtěla
ale já se nedám to bys nejdřív musel
vyjmout svoje srdce z mýho blýskavýho těla
naříkáš alenko!
mažeš mi máslo po vlasech
nemáš mě ani v nočních můrách
nespal jsi pro mě sedm roků
na hřadech hrabou můry spořádaně
tak s nima teda chodíš spát
ráno ti místo ranní touhy
do rozkroku kladou alenčiny
dlaně
pojď na mě ve dne zaklepat
život je tak dlouhej lásky jste
tak dlouhý
Ráno
Na provazech z vlasů šplháš se ke mně
oknem jak zloděj snů a koček
mrazem mi kreslíš po kůži
petrklíč
a rozrazil
a zimolez
a pýr
ráno tě setřu jak otisky z prstů
jak vábení nočních příšer ze střech
jako kytky z vloček smetu tě
z parapetu
Puťa puťa
V noci jsem přišla o zuby tlustá selka
s šátkem v květované jupce
je z ošatky rudé
po dvoře rozhodila prudce
až zacvakaly o dlaždice jak
kroupy
je těžký přežít noc když
slepice jsou tví supi
a puťa puťa výzvou k exekuci
Hmatný svět
Ořezat slepci bříška prstů
odlákat jeho vodicího setra
bílou hárající psicí
polámat hůlce na kočičích
hlavách zvuk kocourům
fousky ženám
zbrousit bradavky
jejich bratrům jazyky a rty
a bít se drát se hmatným
krajem sám jak plod
jakýmkoli hrdlem a marně
se balit do zurážených vnějšků
ta slova uvnitř
teplá a hebká nebyla
nikdy
Na cestě do říma
Daleko od říma daleko od sedmi hor chlapců
krkavců v bezpečné vzdálenosti od blízkosti
dokážu kreslit cestu cestám
z postele akorát rýt palcem
do cizího chodidla
krajina těl v dece
polštáře po výbuchu
strnulost poloh
neustlané roky
kdybych ty postele ustlala
kdybych ty roky přeťala
kdybych ty cesty zkroutila
stejně tu zůstanu
s peřinou přes hlavu
já
Pámbů na vltavě
Vltava byla ještě cudná
a měsíc už vyl na vlky
blonďák pámbů s trsem
bujných chlupů cizích mezi
zuby píská na dva prsty
na holky
kdyby pil pámbů včera s náma
přejdeme vltavu nohama suchýma
na špuntech vyletíme za hvězdama
pomilujem se s kometama!
kdyby byl pámbů blondýna
zabublá vltava od vína
nahodil pámbů splávek mezi jezy
a rozkročil se nad řekou
propustí propustí ráno mi všechno
odpustí nohama na zemi
s rozepjatými pažemi
stojí na vltavě
rybaří
v otevřeném hrobě
|
