na další stranu
Lukáš Vlček
V lese
v mlžném smrkovém lese
cítím všude kolem sebe
nahou vnadnou dívku
s kovově lesklým tělem
své husté dlouhé černé vlasy
má rozhozeny
jak prameny touhy
do všech stran
stékají jí po hebké kůži
vtékají do rozevřených štěrbin
a z jejích úst se dere
stříbřitě těžký vzdech
na jejích ňadrech
třpytí se krůpěje rosy
a slyším její toužebný dech
jak našeptává
abych prošel
její vlahou skvostnou zahradou
abych dokořán otevřel
brány jejího těla
a prostoupil
šťavnatou dužninou
její roztoužené broskve
tam a zpátky
a zas a znova
a našel ten slastný hutný med
až na konci
tmavé měkké chodby
a došel s ní až na vrchol hory
k červeným sluncím
jež žhnou
tak úchvatně a sladce
nad obzorem
Ve sklepení těla
lačný
je chtíč
jenž řádí
ve sklepení těla
má podobu
mohutného dychtivého štíra
dere se nad obzor
prostupuje
krajinami duše
a vládne
vesmírně vyprahlým cestám
a pouštím
probouzí v těle
husté
drásavé
černočerné touhy
dráždí
divoké chtivé koně v srdci
chce zachvacovat
nitra dívčích klínů
zmocňovat se útrob
jejich lůn
a zahlcovat je
sladkým hutným jedem rozkoší
|
