na další stranu
Lukáš Vlček
Saturn ve 12. domě
tam za tou bránou
porostlou slastným břečťanem
v zahradě
nadskutečných proměn
v místech
kde neexistuje bolest
v galaxii
kde není místa pro lest
pohlédl jsem na sebe
do zrcadel
a znenadání jsem vypadal
jak nezkrotitelné zvíře
má duše měla podobu
mysticky hořícího klíče
měla tvar
gigantického plynového pilíře
Alexandreid
pomalé smutné táhlé blues
je vznešené a černé jako skarab
srdce je jak v polích nalezený meteorit
či ohromující kosmický koráb
tušení předalekých planet
a nikdy nespatřených světů
z očí noci čiší veleobří síla
černočerných plamenometů
jen rozervaný kráter mi tu tiše zbývá
po temně rmutném ocelovém citu
chodím poslepu po měsíčním povrchu
a lapám po tobě jak po úsvitu
v tomto stavu bez tíže
však náhle v duši zavoněla přenádherná růže
a ve tmách se v dálce blýská tvoje světlo
a říká: to všechno jenom proto že…
Tygr
procházím časoprostorem lesů
a cítím
že má hvězda v srdci pochází
až odkudsi z tropických deštných pralesů
všebarevný motýl
se mi totiž kdysi za úsvitu
prudce vzňal
a křídla mu teď hoří nevyslovitelným plamenem
vesmírný vítr mi od těch dob ovívá tvář
a vnitřní nebe
je plné třpytících se hvězd
plné úchvatných drahokamů sladkoslaného léta
v duši mi dál a dál zpívá
nezničitelná struna
a žhne a vyzařuje
jak řeřavé uhlíky pod nohama
U sochy
ticho chutná jako křemen
lze volně dýchat
lze zhluboka nadechnout se
a nikam nepospíchat
na rameni už necítím
žádné břímě
setřásl jsem snad svůj vnitřní boj
a zdál se mi sen že hory ctí mě
ticho chutná jako karamel
slunce je celé rudé jako krev
když vstává za úsvitu z lesů
a v duši slyším mocný tygří řev
už dohořívá pochroumaná svíce
už končí rozeklaný rybí věk
jsem vzpřímený tak jako dříve
a cítím radost pýchu a vděk
To ten kámen
v nočních vidinách
jsem viděl shůry padat kámen
obtěžkaný
záhadným blahodárným šarmem
vypadal jak uhrančivý skarab
vypadal jak hvězdné baroko
a vypaloval mi zvolna a jistě do čela
jasnozřivé černé tygří oko
vypadal jak labuť zasažená bleskem
vypadal jak cesta do nikam
a jen se na mne mlčenlivě díval
jak se celý tichem zalykám
vypadal jak okno do věčnosti
vypadal jak hlava mořského koníka
olše v lese tiše ševelily
a z dálky byl slyšet tlukot slavíka
Antares
tam
kde zběsilí koně hasí žízeň
u fontán
ve tvaru mořských panen
a kde smyslný drak
bez ustání chrlí
svůj drásající plamen
z těla ven
tam
se mnou dlouze hovořil
duch
odvěké radosti z těla
a veleobří srdce
měsíčního štíra
mi rozpálil
do úplného běla
Yea
z hájemství kosmického ticha
se line vůně rozemnuté máty
zničehonic je možno hmátnout po klice
doposud nikdy nespatřené komnaty
otevřít těžké stříbrné dveře
ve tvaru tajemné hvězdy
a znenadání se ocitnout
úplně jinde než tady
ta zem je bez názvu
a není ničí
padat naznak vzhůru do hlubin
vodopádem který sladce křičí
tůň pravěké blahodárné tmy
duch černě hořících koní
divoká slast s vůní ostružin
nikdy nespatřené niterné temnodění
Realita AquaRee
hnán tajemnou závratí
hnán vzácným vnitřním zřením
hnán až na pokraj možností
nádhernou krajinou vytržení
hnán jak kometa
černou tmou
hnán hvězdami
hnán hromem
hnán dechem hor
hnán touhou z prvohor
kdy člověk
býval ještě stromem
hnán duchem sám sebe
hnán fantomem dobra i zla
hnán záhadným magnetovým pramenem
hnán démonem nadpřirozena
Enigma
je to mrazivý oheň
je to hrozné i krásné
je to jako když lampa podsvětí
blikne a zhasne a blikne a zhasne
v duchu jdu od pohoří k moři
skrz poušť lesy i bouři
skrz bahnitá dna
rybníků nesmrtelna
zbavuji se nočních můr
a černých těžkých nití
kaštany raší o sto šest
a pampelišky svítí
z potoka slýchám zpívat
nádherný dívčí hlas
a za lubem mám schovaný
extatický kontrabas
Duch tygra
netahej kočku za ocas
nikdy totiž nevíš
jestli to co vypadá jak vystrašená kočka
není duch tygra či multichřestýš
až se probudíš
může už být příliš pozdě
abys vše vzal zpátky
aby ses poníženě klaněl a lezl po zdech
duch tygra se totiž vždycky bude smát naposled
kdy bude chtít …a pořád
i kdyby hrůzná zrůda na něj bez přestání
vystrkovala pařát
hurá
mysteriózní humor z podsvětí ho neopouští
humor nebetyčných hor
a vesmírně úchvatně vyprahlých pouští
|
