David Rosvald

Stará těla

Proč trestá život ženy starým tělem,
když úděl jejich byl naplněn,
rodný dům je už malý dospělým dětem,
a každý je k jisté smrtí odsouzen,
mužům nabídnuté "už jen" teplo pod peřinou,
tvoří stařenu snad ještě ženou.

Mlčení

Zásadní slova v tichu spočinou,
do hlubin duší si sedají,
než skutky v nich zakleté uzrají
a strašná svá svědectví vydají.
Zabil jsem.

Noc na Zličíně

Zakladačky nového zboží do regálů,
v tesco nocích spřádají sítě pavučin,
stádům zuřivých spotřebitelů,
jogurty, klobásy i PVC náplně do peřin,
žijeme jen jednou a tak všeho víc,
kupujme, hromaďme, než nastane absolutní nic.

Slova pro Keborta

Něha v obalu z hrubých slov,
hovado, ty vole, kolego!
Magore! A přeci znalče života!
Významy v obalu z prázdných slov,
jenomže nevíme proč a jak,
nenávist v obalu z krásných slov,
Příteli, parťáku, miláčku!
Rady pro život v obalu vět,
řečených ve spěchu s nutností změn,
souznění v obalu oslavy rodiny,
dorty jsou dobré, slivovice taky.
Co má se říct se nikdy nevyřkne,
uchopit, pochopit beze slov,
Znamená mlčet a dívat se.

Pocta mistrovi.

Citadela stojí,
Exupéry mlčí.

Dvě slova

Napětí mezi slovy rozhodne,
která pravda se nestane.
Dvě slova tajemným kouzlem spojená
vyslechneš a klepou se ti kolena,
nástroje něhy,
krásné nevěsty
drcení varlat.

Manžel

Milenek klín a oči manželek,
na miskách vah soutěží.
Nahoru, dolu než přijde vrah,
zhrzený manžel práva svá stanoví
a přesune závaží na miskách vah.
Milostný mnohoúhelník pěstí svou upraví.
A žádný čas nikdy to nespraví.

Hledání dobra

Tramvaje do Modřan jezdí denně.
Mnoho prožil jsem, nejsem už štěně.
Kotel města je mi domovem.
I přes rozmluvy s bohem
Nirvánu hledám, štěstí se neštítím.
Jenže co každý den se vším tím smetím.