na další stranu
Jan Malina
Vážený pane Hessi,
jsem snad ještě divočejší, než když jsem někdy na podzim roku 1970 v posteli jedné studentky architektury poprvé listoval Divokým vínem. Zkrátím to - měl jsem od té doby několikrát umřít, ale protože mi to vedle mladých žen nejde a nejde, rozhodl jsem se před rokem (abych nezblbnul po prášcích) trénovat svůj mozek veršováním. Dovoluji si vám pár prvotin poslat
V úctě
Jan Malina
Slečna z pasáže
divoký písně mi pulzují ve spáncích
jak večerní Žižkov v ohnivých červáncích
jako krev hrdiny ve Vystřeleným oku
jak labutě když houpou se u černých doků
jak mosty dunící pod nočními vlaky
jak zrudlý studentky co chtěly by taky
jak slečna z pasáže když mi ji ukáźe
láska jak z románu konec jak ze snáře
sněhový peřiny tvář smrti - bez tváře
Hubená a Tlustá
Prosím vás nešly tu kolem Hubená a Tlustá?
Má rána jsou bez nich studená a pustá
Vyřiďte to ale jenom Hubený
Tlustá to je její poznávací znamení
Krásný jsou obě
ale jen s Hubenou chci ležet v jednom hrobě
Markétě
Tvý vlasy se vlní jak měděný źito
Dohořívají v něm poslední máky
Na chrpovým nebi vidím kroužit ptáky
kterým odsouzenců vůbec není líto
Zahoď ten srp Markéto!
Hlavu jsem už ztratil
Boží muka
Tam co jsou stará boží muka
u zastávky autobusu
Ukřižovaly dvě holky kluka
Hodily do bláta jeho básně
Bylo jim krásně
Když se rozplakal
dala mu jedna pusu
a řekla: "Proč rovnou nenapíšeš že by sis chtěl vrznout?
Vyhulený nebe
včera jsem hostil Alkoholy a svý soukromý běsy
celý tělo mě bolí a má hlava se děsí
co jsem sliboval fernetům s odstíny rakví černejch
že pominul čas záletů a jak smrt budu věrnej
co jsem namlouval trávě když kouřil jsem ji právě
źe miluju jen tebe a vyhulený nebe
nad tím dehtovým městem kde skončit chcem a nechcem
|
