na další stranu
Lucie Zembová
Rozum se narodil v pytli klokanice, skákající směrem k vodní nádrži. Již dávno se utopil. Nežije, nýbrž přečkává zimu v mokrých řasách. Čeká. Jenomže kdo plave se neponoří a potápěči vidí drahé perly.
urozená chátra
mařena koření
obývá les
les zcvrklých kmenů
kmenů dutých
dutých hlav
hlava ji bolí
rozbolí příliš
z vědění pravdy
pravé bestie
bezmoci je
trefa
krkavec nelítá
udeřil se
křídlo padlo
fouká
na rozpad křídla měsíc kouká
polomrtvý kašpar
ležet živě
v šedi tmavé
ústa prošitá
oči prázdné
tělo zmizelo
čepice zůstala
v pracovním dni
posouvám zlost o století dál
budu zvířetem člověčí postavy
hnědý zvrásněný povlak
s očima v rudém plameni
bydlení v křesle
ledabyle přijmu
mé hnáty slité olovem
proboří sedací matračku
práááááásk
Nadřízený
Pozor!
Generále necpěte se
Pavouk dožene kdejaké plaché nohy
Narazil jste
Porazil jste
Nevyhrál jste
Ani tu
jednu bitvu mezi křoupaly
v druhém poschodí dolní postel
tohle je
vaše místo bez výhledu
tam….když mě unesou
beznohé včely
k bylinám
přes lávku smrtonošců
na uzdravenou
vražda
země
neunesla
žlutý bez
též upomínku božstva
bezfází
nelibost
stáhlo se mračno dozněla bouře seschnul srub
vrabčí ženo kde je mužova čelist
křest
zved němě paže
pravý den usmání přišel
na rozhlednu v bouři sedne kůň
zpopelní
z popelu vztyčí se pán
sádrovec
z vrby pes
negativum tíhne k modlitbě
,, změň se´´ ztřeštidlo hbité
kořeny kmen koruna výška
bum
ocas nohy tělo hlava teď
Kreatura
také se vrátíme
vrací se dáma
vážně ke skutkům pekelské něhy
zabita loni
sama sebou dotčena v africké jámě
neuhlídá se
vstává
vzbudila se
,,pardón nebesa
neshodneme se
já hořím´´
kriminál
sestra ošetřuje pacienta
i toho ne
spíše zloducha
plížícího se k ženě
aby jí pomohl zbavit se bolesti
zvířátko se dáví
jaképak zvířátko když paní je stará
tuhle myšku v její chlopni
která vytváří tlukot
růst
ploška
plocha
místo
pole
louka
kraj
město
velkoměsto
stát
země
svět
vesmír
nekonečno
nevíme
troška trocha smítko
dole kouká máj
sestro sněz ho máš hlad
ve mně tmě je děr slečno
stárneme
***
Kamaráde, zlobře starý, kdysi byl svět trávníkem pro naše chodidla, už jen zbyl prach, z něj roste málo stébel k snědku, frustrace v každém koutě.
rada
rovná cesta
je zkažená potrava
Petře
sova Tě donutila polknout žert
předevčírem předvečerem
byl jsi bodnut do plíce
která stále chrčí
věnuj se jí
hlad
jak vypadáš
hnědá skvrno
bonbóne rozteklý
životní parazite
neúprosně kručí bručoun
plníš přání?
Kocoura zabij stáhni upeč
dej mi kus
mokrý vodník
z rybníka zlámaný
neměl by takto vypadat
voda vyprchává
ryby umírají
víly se rozutekly
sucho zavalilo dolinu
posaďme se
na okně
na polici
na stěně
v hrnci
je mravenec
lustr je mravenec
stojan je mravenec
obří mravenci
hnědí železožrouti
jezte lidské duše
nemám schizofrenii
***
sličná cesta k venkově
vykosťuje těla duševníků
listy hnědozelené stromy slunce jako blesk
podzim
výstražný zvuk minulosti
mohu vyklízet
je hodina uklízení
prokopat byt
vyházet trniště
svazující krmení
je hodina uklízení
hodina hrobníka
ke smetištím s nádory
nerozlišuj trápení v skutku je ubohé nahlížet blíž
špehování
sousední dny
zdají se byt jako parafínová dovolená
zkušenost stoupá
ta je nejhorší
lepenka
***
žvatlat se krvavou lázní neuskutečňuj sám nabídni ji prostitutkám
zcela nevzdělaným můrám kolemjdoucím
půl hodiny po hodině stéká kádím vlas s tekutinou plešatím
já se nemračím
pozoruji
stejně
do vosího hnízda má namířená i královna člověčiny
čert ji vem
ou
snědla jsem hnát
tvrdý dráp orla
snědla jsem maso
kus stehna
člověka
snědla jsem mráz teplo sen
spousta žen Země
snědla jsem právo brát
vidět i sát
to ano
to vše
pokušení
ale vnado,
nevzrušuj mě
to už mě ani pohlaví nerozptýlí
je to žena muž?
mrkání na něj ji
mě svrbí
brrrrrrrrr
pohled na smetanové mezinoží
vznáší okolnosti do zázemí
přináší čokoládu k srdečnímu svalu
rozpouští ji
říkáme
|
